Česká literatura navazuje na literární tradice předválečné literatury i literatury za okupace, která sjednotila naše umělce v jednotné protifašistické frontě.Vytvořily se předpoklady rozvoje i jiných druhů umění (film, TV tvorba). Poválečná literatura se rozvíjela v souvislosti s dobovými politickými a společenskými událostmi. Literaturu po roce 1945 do roku 1968 můžeme rozdělit takto:
I. 1945 – 1948:
počáteční zaměření na budování socialismu
r. 1946 První sjezd československých spisovatelů, vyhranily se na něm dvě koncepce:
a) budování socialismu, prosovětská orientace, většina literátů
b) orientace na západoevropské směry – existencionalismus, návaznost na
předválečné tradice; teoretikem je Václav Černý
V popředí stojí psychologická próza, ta se však v poválečných letech zaměřuje na hrdiny, kteří se snaží vyrovnat s dědictvím války ve svém nitru. Jsou to většinou intelektuálové nebo lidé slabí a nemocní.
Jádro poválečné prózy tvoří knihy tematicky se vracející k okupačním létům a vyslovující válečný prožitek.
Značná část této literatury náleží do oblasti reportáže, dokumentu a literatury faktu.
II. 1948 – 1956:
roku 1949 vznik Svazu československých spisovatelů, jediný umělecký směr je socialistický realismus, vliv dogmatismu, odpor a perzekuce některých autorů (např. Jan Zahradníček)
roku 1953 zemřel Stalin, dochází k uvolnění, nastává nová etapa v umění
Poúnorovou etapu ve vývoji české prózy postupně poznamenává i zúžené pojetí socialistického realismu, které bylo jedinou uznávanou literární koncepcí. To se projevovalo:
v zjednodušeném chápání umění, přeceňovala se výchovná a poznávací složka literatury
byla přehlížena estetická funkce
Vzniká tzv. budovatelský román, v němž se stereotypně opakovaly některé dějové motivy (třídní srážky, sabotáže a jejich odhalení) i postavy (kulak, kolísavý intelektuálů, uvážlivý politický pracovník), vznikají ustálená syžetová schémata, což vede k schematismu.
Prózy s vesnickou tematikou združstevňování označujeme jako romány kolektivizační.
Výrazně se rozvíjí historický román, podporující historicko-materialistickou koncepci dějin (vzorem byly romány A. Jiráska z doby husitské, zvýrazňující roli lidových mas v dějinách).
Žádné komentáře:
Okomentovat