JOSEF NESVADBA (1926)

JOSEF NESVADBA (1926)
Původním povolání lékař psychiatr. Vědecko – fantastická látka je pro něho prostředkem k vyslovení mravních otázek současnosti. Nesvadbova tvorba se dělí do tří tematických okruhů:
vědecko – fantastické povídky inspirované poznatky z nejrůznějších vědeckých oborů – chirurgie, moderní biologie…, navázání na světovou literaturu sci-fi (Ray Bradbury) a na domácí tradice (Arbes, Čapek).
povídky řešící otázky soudobé společnosti:
futuro – román Tajná zpráva z Prahy (1978)
povídkový triptych Řidičský průkaz rodičů (1979) – analýza otázky výchovy a rodinných vztahů
Nesvadba píše také pro film úvodní scénáře s věd. – fan. náměty a směřující ke komice:
Zabil jsem Einsteina, pánové (1969)
Zítra vstanu a opařím se čajem (1977)

MILAN KUNDERA (1929)
Narodil se v Brně v rodině muzikologa L. Kundery, prof. JAMU. Kundera rovněž studoval JAMU, současně studoval filozofii a studium ukončil na FAMU. Tam také později jako docent přednášel světovou literaturu. V roce 1970 byl propuštěn, r. 1975 odjel do Francie, kde přednášel na univerzitě. V listopadu 1979 byl zbaven čsl. stát. občanství. Nyní žije v Paříží, věnuje se literatuře, přednáší na Sorbonně. Básník, prozaik, dramatik typ odlišný od Škvoreckého, obdiv ke Kafkovi, Vančurovi, Nezvalovi
paradoxní žert
důraz na erotiku, která umožňuje překonávat existenční samotu
Do literatury vstoupil básn. sb. Člověk zahrada širá (1953), dobově optimisticky laděná.
Následuje poéma Poslední máj věnovaná J. Fučíkovi.
Největší ohlas získaly z jeho básnické tvorby Monology (1957, 1964, 1965), zachycující erotickou lásku moderních lidí, kteří procházejí krizovými vztahy, prázdnotou i odcizením, což jsou problémy všelidské. Po této nejúspěšnější sbírce přestal poezii psát a překvapil dramatem Majitelé klíčů (1962) s námětem z 2. svět. války. Střídmě zde využil techniky absurdního dramatu.
Volněji je pojata hra Ptákovina (1969), která ve dvou paralelních dějových liniích převádí jednak zmechanizovaný a vyprázdněný život učitelů a žáků a jednak odcizený způsob reakcí neomezeného vládce města. Ideu hry vyjadřuje předsedova – vládcova snoubenka : „A moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému…“ Hra Jakub a pán (Pocta Denisu Diderotovi) byla připravována k uvedení v r. 1970, nebyla však už uvedena, teprve po r. 1989.
Dnes je Kundera ve světe znám především svým prozaickým dílem. Neobyčejnou popularitu získaly povídky Směšné lásky (1963), Druhý sešit směšných lásek (1965), Třetí sešit směšných lásek (1968).
S následujícím slavným románem Žert (1967) mají Směšné lásky společné jak lásku, tak žert. Román nám ukazuje život vysokých škol a národa v době stalinismu. V románě jde vlastně o celou sérii žertů. Začne to nevinným žertem, kterým chce vysokoškolák – komunista Ludvík Jahn rozzlobit svou dívku Markétu, která je zapálenou komunistkou. Ludvík odpoví na dopis z politického školení plný optimistického nadšení pro socialismus zklamán, že v něm není moc o jejich lásce, provokační pohlednicí „Optimismus je opiem lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“ Markéta postrádala smysl pro humor tohoto druhu a předala pohlednici stranickému výboru fakulty. Tam je jeho žert brán jako nepřátelský akt, Ludvík je vyloučen ze strany, z fakulty a odveden k černým jednotkám. Po letech se hrdina vrací k vědecké práci. Naskytne se mu příležitost pomstít se svému někdejšímu kolegovi, který se zasloužil o jeho vyloučení. Svede mu manželku a považuje to za největší žert. Opět odchází k tragickému momentu – manžel nevěru přivítá, protože má jinou. Hrdinův pokus o pomstu ztroskotá stejně absurdně jako absurdní byla kdysi jeho vina. Na konci touží Ludvík po návratu do ztraceného ráje lidových písní, do archaického města, „kde láska je ještě láskou a bolest bolestí“.
Další prózy vydal v zahraničí, převážně v Torontu:
román Život je jinde (1970 dokončeno, 1973 franc., 1979 čes.) – rozloučení s lyrickým viděním světa. Hrdina – tuctový básník Jaromil skončí jako udavač. Před tím byl obdivovatelem socialistických myšlenek.
román Valčík na rozloučenou (1971 – 72 dokonč., 1976 franc., 1979 čes.) – intelektuál Jakub, bývalý polit. vězeň, se rozhodl se bezvýchodnosti života za normalizace emigrovat
Kniha smíchu a zapomnění (1979, 1981 čes.) – sedm částí, variace příběhů o devastaci českých lidí doma i v cizině. Esejistické a filozofické pasáže. V centru je problém vymazání důležitých historických událostí z paměti národa. Postavy, 2 dvojce pražský lékař Tomáš a servírka Tereza, emigrují do Švýcarska, Tereza se vrací do Prahy, za ní přijíždí i Tomáš, ale už nepracuje jako lékař, protože kolaboroval, utíkají na venkov před STB a tam sou obětmi náhodné auto nehody, další dvojce je bývalá milenka Tomáše Sabina a její partner je švýcarský levicový novinář Franz, Sabina není schopna trvalého vztahu odjíždí do Francie a USA, Franz umírá v akci solidarity s Kambodžou, jako oběť loupežného přepadení.
román Nesnesitelná lehkost bytí (1985)
román Nesmrtelnost (1990 franc.) – poslední vydané dílo, zachycuje existenciální situaci člověka v 80. let 20. století. Jde o příběh dvou sester (Agnes a Laura) a jejich partnerů. Nacházíme zde variace na téma času, smrti, nesmrtelnosti v životě osobním i v historii. Toto dílo zaujalo významné místo ve světovém postmoderním románu