VLADIMÍR NEFF (1909 – 1983)
Se ve své historické próze nepodřídil schematičnosti 50. let. Do L vstoupil v polovině 30. let. Žánr hist. románu u něho převládl v poválečných letech.
Román Srpnovští páni (1953) – vymyká se z dobové produkce, navázal spíše na vančurovský styl vyprávění, zobrazil ekonomické a politické proměny konce 13. a poč. 14. století na osudech vymyšlených postav.
Románová pentalogie:
Sňatky z rozumu (1957)
Císařské fialky (1958)
Zlá krev (1959)
Veselá vdova (1961)
Královský vozataj (1963) => nejpopulárnější Neffovo dílo o vzestupu a pádu měšťanských rodů Bornů a Nedobylů, zachycující takřka stoleté období vývoje české společnosti od konce 50. let minulého století až do r.1945. Většina událostí i postav má své autentické předlohy.
Románová trilogie:
Královny nemají nohy (1973)
Prsten Borjnů (1975)
Krásná čarodějka (1980) o příhodách Petra Kukaně z Kukaně, konec 16. a začátek 17. století. Není to historická próza v pravém slova smyslu.
BOHUMIL ŘÍHA
v románu Doktor Meluzín (1973) – hl. hrdinou je primář pražské nemocnice, který odchází do vesnického střediska, aby zapomněl na ženu, která ho opustila, a aby uskutečnil své dávné přání žít na venkově a pomáhat lidem, kteří ho potřebují. Jde o tradiční příběh se souvislým dějem a dobrým koncem, ovšem za cenu zjednodušení životní problematiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat