ITALSKÁ LITERATURA

ITALSKÁ LITERATURA
V italském umění se ve 40. – 50. letech rozvinul neorealismus (řec. neos = nový, lat. realis = skutečný).
Tento směr vyvrcholil v osvobozené Itálii po roce 1945. Hlavní znaky:
návrat k realistické tradici v umění
zachycení sociálních a společenských protikladů
soustředění na každodenní život prostých lidí, jejich potřeby a starosti
důraz je kladen na dokumentárnost a hodnověrnost zobrazované látky



Alberto Moravia (1907 – 1990)
prozaik, dramatik, filmový kritik
Do 2. světové války se proslavil romány existencialistického ladění, jejichž společným rysem je pocit odcizení a neschopnost opravdového vztahu mezi lidmi:
román Římanka
román Horalka: Děj románu se odehrává v letech 1943 – 44, kdy se v Itálii hroutil fašistický režim a země byla postupně obsazována spojeneckými vojsky. Hlavní hrdinka románu římská hokynářka prchá se svou dospívající dcerou před válečným běsněním do chudého horského kraje, Ale ani tam neunikne válečným hrůzám; přijde o všechny úspory, nejbližší přátelé hynou v boji proti Němcům, dcera je znásilněna marockými vojáky z řad postupující americké armády. Hrdinka však dále zápasí o lásku a vzájemné porozumění. Po strastiplném putování se matka s dcerou vracejí do Říma a pokoušejí se o nový život.

Existencialismus (z lat. existentia = jsoucno, bytí nebo z franc. existence = bytí): filozofický a literární proud 20. století. Zdůrazňuje lidskou aktivitu, volbu sebe sama, tj. subjektivně chápanou svobodu. Člověk je to, co ze sebe udělá (Sartre). Povyšuje na úroveň základních filozofických problémů stavy úzkosti (o svou svobodu), starosti (o své bytí), ztroskotání a viny. Absolutizuje zároveň odpovědnost člověka za běh dějin.

Albert Camus (1913 – 1960) (vysl. albér kamy)
francouzský spisovatel, publicista, filozof; nositel Nobelovy ceny; žil v Alžíru
Ve svých existenciálních prózách vyjádřil ztrátu víry v tradiční hodnoty, v níž významnou úlohu hrál tragický pocit „smrti boha“ a dále pocit absurdnosti světa i nesmyslnosti života. Někdy se pokouší tyto pocity překonat lhostejností.
román Cizinec (1942): Děj se odehrává v Alžíru. Úředník Mersault (vysl. mersó), hrdina a vypravěč příběhu, líčí v 1. části pohřeb své matky, která žila ve starobinci, svůj návrat do Alžíru, náhodné setkání a milostný poměr s bývalou kolegyní Marií, seznámení se sousedem Raymondem, pro něhož napíše Mersault dopis, jímž se Raymond rozchází se svou nevěrnou arabskou milenkou. Na Raymondovo pozvání odjíždí Mersault s Marií do jeho chaty k moři. Na pláži se střetávají se dvěma Araby, kteří mají na Raymonda spadeno kvůli jeho rozchodu s nevěrnou milenkou. Při vzájemné potyčce je Raymond zraněn. Při další procházce žárem oslepený Mersault bezdůvodně zastřelí jednoho z Arabů, který proti němu vytasil nůž.
Ve druhé části jsou popsány Mersaultovy výslechy, průběh jeho věznění, proces a odsouzení k trestu smrti a čekání na popravu. Mersault dochází k závěru, že člověk je hodnocen jenom podle vnějších projevů, vnitřní pohnutky nikoho nezajímají. Odmítá kněze, popírá existenci Boha a vyrovnaně přijímá jedinou jistotu lidské existence – jistotu smrti. Hrdina se nechce přizpůsobit běžným životním konvencím, a proto zůstává cizincem v lidském kolektivu.
Román je analýzou absurdního světa nelidských vztahů. Viníky těchto poměrů jsou všichni, neboť lidem nezáleží na lásce, přátelství ani na životě, jejich jedinou jistotou je smrt.