2. světová válka a boj proti fašismu zanechaly nadlouho svůj obraz v literatuře stejně jako
1. svět. válka. Postupně se však vedle realistické linie začínají objevovat nové literární proudy, jako např. neorealismus v italské literatuře, existencialismus (filozofický román, vídeňský román, absurdní drama), nový román, postmoderní román aj.
V literatuře se rovněž odráží poválečný neklid, léta napětí mezi Západem a Východem prakticky až do pádu „železné opony“, stejně jako problémy lidstva (např. narušení životního prostředí; národnostní, rasové a náboženské boje; drogy, zločinnost; nemoci aj.).
OBRAZ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY V LITERATUŘE
Trauma z 2. svět. války v sobě nese naše společnost v podstatě dodnes. Byl podstatný rozdíl mezi literárními reakcemi na válku u východních a západních spisovatelů.
U východních převažoval silný patos, pohled na válku byl politicky uvědomělý, hrdinové byli viděni černobíle, válečná vyprávění se na vrcholné scény
SOVĚTSKÁ LITERATURA
V sovětské literatuře bylo téma války nejčastější, vracela se k němu v několika vlnách. První vlna děl o Velké vlastenecké válce, jak se tato válka v Rusku nazývá, se vyznačuje tím, že autoři psali pod vlivem bezprostředních válečných zážitků, poznatků a zkušeností z fronty i týlu. Vedle významných bitev zachytila literatura i osudy a hrdinství lidí. Podkladem byla často dokumentární, autentická výpověď.
Od poloviny 50. let se objevuje druhá vlna, která vnáší nový pohled na válečnou tematiku. Literatura se snaží pochopit smysl válečných událostí. Zobrazuje vnitřní svět a mravní problematiku sovětského člověka. Často se setkáváme s tématem složitosti návratu a začleňováním vojáků do klidné mírové práce a do rodinného prostředí.
Alexandr Fadějev (1901 – 1956)
zobrazil v románu Mladá garda hrdinství komsomolců, kteří v organizaci Mladá garda v Krasnodonu (Ukrajina) organizovali sabotáže, rozšiřovali letáky, shromažďovali zbraně apod. Nedlouho před příchodem Rudé armády byli zradou odhaleni a většina z nich zahynula. Román vychází ze skutečné události.
Boris Polevoj (1908 – 1981)
ve svém románu Příběh opravdového člověka na postavě letce – stíhače Alexeje Meresjeva zobrazil velké hrdinství člověka. Také tento příběh vychází z osudu skutečné postavy letce Meresjeva. Alexej byl sestřelen nad nepřátelským územím. Byl raněn do obou noh. 18 dní se plazil lesem, až se dostal ke svým. V nemocnici mu museli amputovat části obou noh. Alexej se pak naučil chodit i tančit na protézách a posléze se vrátil opět k letectvu. Alexej byl hrdina, ale tím opravdovým člověkem byl také komisař Vorobjov, který v nemocnici, ač sám velmi těžce raněn, povzbuzoval Alexeje k životu.
Žádné komentáře:
Okomentovat