Gabriela Preissová ( 1862 – 1946)

Gabriela Preissová ( 1862 – 1946)
Je autorkou četných povídek, románů a divadelních her, zejména z moravského Slovácka a ze života Slovinců v Korutanech.
dílo:
Tragédie Gazdina roba - příběhem venkovské švadleny Evy, která odešla od svého muže s milencem Mánkem. Šli spolu za prací do Rakouska. Poté, co se Mánek není schopen rozvést a vzít si ji za ženu, Eva se v zoufalství vrhne do Dunaje. Tato hra znamenala další vítězství realistického dramatu na české scéně. Zhudebnil ji jako operu Eva Josef Bohuslav Foerster.
Hra Její pastorkyňa - je obrázkem ze Slovácka. Jenůfu, schovanku (pastorkyňu) kostelničky Buryjovky, milují dva nevlastní bratři, Laco a Števa. Laco zohyzdí Jenůfě obličej, aby ji Števovi zošklivil a ten ji pak skutečně opouští, i když bude otcem jejího dítěte. Kostelnička chce zachránit čest svou i Jenůfy, proto drží Jenůfu až do porodu doma. Dítě po narození utopila, ale Jenůfě namluvila, že dítě umřelo. Jenůfa si má vzít Laca. Před svatbou však vesničané naleznou dítě pod ledem. Kostelnička se přiznává ke své vině a Jenůfa vrací slovo Lacovi, ale ten při ní zůstává.
Hra přesvědčivě ukázala postavení ženy ve společnosti, morálku plnou předsudků, které způsobují tragédie lidí. Její pastorkyňa byla pod stejným názvem zhudebněna jako opera Leošem Janáčkem.
Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947)
básník, prozaik, překladatel a publicista, nejvýraznější tvůrčí osobnost 19. století, ovlivňoval literární život po dobu 50. let. Nedokončil obchodní akademii a pracoval jako novinář, později jako svobodný spisovatel, roku 1893 byl zatčen jako vůdce dělnického a studentského hnutí „OMLADINA“ a byl odsouzen ke 14. měsícům vězení, právě tam vznikla většina jeho děl. Přispíval do časopisu „MODERNÍ REVUE“, ve kterém psal pod vlivem dekadence a symbolismu.
dílo:
Všechny jsou pod vlivem filozofie Frydricha Nietscheho
sbírka Kniha lesů vod a strání (1914) – přírodní lyrika, ovlivněna pobytem na Moravě, přes 60 básní, byl to vrchol jeho tvorby. Pozvednutí Máchovské a Nerudovské tradice v české literatuře. Příroda je chápána jako pozitivní síla, dodává optimismus a chuť k životu. Sbírka začíná Prologem – je to parafráze křesťanského otčenáše (člověk se uchyluje spíše k přírodě a ne k Bohu). Sbírka končí Epilogem, básně jsou mezi tím řazené podle ročního cyklu – začíná Zimou a končí Podzimem, člověk je zachycen až po dobu jeho stáří.