Hry Osvobozeného divadla
Caesar (1932): v této hře jednoznačně napadli narůstající militarismus, hitlerovský nacismus
a italský fašismus. Ukázali v ní zdiskreditované vůdce, kteří ohrožovali v té době
bezpečnost lidstva v Evropě a ve světě. Malíř Adolf Hoffmeister namaloval pro tuto
hru zvláštní mapu, na níž herci ukazovali tehdejší nebezpečně se vyvíjející politickou
situaci (píseň Pochod plebejců).
Osel a stín (1933): děj je umístěn do starověkého Řecka, vzniká na základě antické bajky,
komu patří oslův stín. Je to podobenství o lidu zneužívaném politickými
dobrodruhy, podvodníky a kariéristy. Jsou zde narážky na dobovou situaci, které
autoři již naostro zaměřili do nacistických řad. Německé velvyslanectví
protestovalo proti uvedení této hry (ústřední píseň My nejsme lidi, my jsme jen
partaje).
Kat a blázen (1934): děj se odehrává v Mexiku, ale hra kritizuje domácí prostředí. Stala se
předmětem útoků naší reakce. V postavě diktátora Carriera autoři ukázali
rozpínavost německého fašismu, který by se mohl stát katem lidstva (píseň
Pohádka o katu a bláznu, Hej rup, Šaty dělají člověka).
Balada z hadrů (1935): hra o osudech renesančního básníka Francoise Villona. Básník žil ve
společnosti, která omezovala jeho svobodu, pronásledovala ho za jeho
buřičství a mstila se malichernými způsoby. Villon je revolucionář, stává se
mluvčím zbídačelého lidu. Na jeho osudech ukazovali současně osudy
divadla (píseň Proti větru; Svět naruby; Hej, pane králi).
Rub a líc (1936): optimistická komedie ze současného života. Autoři přenesli na jeviště
dělnický boj za důslednou demokracii. Příběh hry je motivován novinovou
zprávou – muž, který ztratil paměť, se nedopatřením dostává do čela dělnického
hnutí. Hra končí optimisticky vítězstvím dělníků. Později byla zfilmována
Martinem Fričem pod názvem Svět patří nám.
Těžká Barbora (1937): děj je umístěn do antického Řecka. Těžká Barbora je dělo. Zápletka
je postavena na snaze Yberlanďanů najít záminku, aby mohli napadnout
mírumilovné město Eidam.
Hra varuje před nadcházející válkou, ke které se schylovalo. Současně autoři
nastavují zrcadlo společnosti, která je plna pokrytectví a zbabělosti,
prodejnosti panstva. Jako skutečný hrdina zde vystupuje prostý, statečný lid,
odhodlaný bojovat proti fašistické agresi i těm, kteří zaprodávali republiku
(píseň Co na světě mám rád, nedám si brát).
Pěst na oko (1938): příběh o divadle, montáž ze všech předcházejících her. Je to poslední hra
Osvobozeného divadla před jeho uzavřením.
Adaptace jiných divadelních her: Slaměný klobouk, Nebe na zemi, Teta z Bruselu
Po návratu z emigrace se v Osvobozeném divadle hrála hra Pěst na oko, V+W nevytvořili už žádnou novou hru. Hráli v hrách cizích autorů, které obohacovali svými forbínami. Uvedli k nám první muzikál amerických autorů Laneho, Saidyho a Harburga Divotvorný hrnec. Po Voskovcově emigraci v květnu 1948 divadlo ukončilo svou činnost.
Osvobozené divadlo se stalo inspirací pro nejmladší generaci, pro Divadlo satiry,
od 2. pol. 50. let a v 60. letech pro tzv. divadla malých forem (Semafor – Suchý, Šlitr, na Slovensku Lasica a Satinský aj.).
Žádné komentáře:
Okomentovat