román Výchova dívek v Čechách (1994): vychází ze skutečných událostí, které se odehrály v autorově životě počátkem 90. let. Vypráví o životní tragédii dvacetileté dívky Beáty, zároveň však podává humorný až groteskní obraz poměrů v českém školství. Neméně významná je i sonda do osobního života a pocitů hlavního hrdiny a do myšlení podnikatele, jenž se domnívá, že za peníze lze koupit vše.
Dílem prostupují citáty různých osobností (politiků, spisovatelů …) a úryvky z novin. Do textu jsou včleněny i dvě samostatné povídky (Beátina Táta a já, autorova Intelektuálka).
Viewegh učil několik let na základní škole a z finančních důvodů přijal nabídku bohatého zbraslavského podnikatele Krále na „doučování“ jeho starší dcery Beáty. Požadoval jakýsi kurz tvůrčího psaní, který by dceři pomohl v jejích literárních začátcích.
Práce s Beátou nebyla snadná. Při prvních lekcích nepromluvila ani slovo, později chrlila pouze vulgární urážky. Zanedlouho se pravá příčina jejího chování objasnila. Nešťastná láska. Viewegh vedl nekonečné monology o smyslu života, o literatuře, psaní. Postupem času přece jen bariéru mlčení prolomil. Stal se dívce kamarádem, společníkem při nákupech atd. Přátelský vztah ale brzy přerostl v lásku. Cítil odpovědnost vůči své ženě a dceři, šílel však touhou po Beátě. Aby mohli být více spolu, přijala Beáta místo učitelky na zbraslavské škole. Zde poznala lektora angličtiny a vztah s Vieweghem ukončila. Nadchla se pro vše americké, ale přišlo opět zklamání. Steve se po Vánocích ze Států nevrátil.
Viewegh přijal místo redaktora v nakladatelství Český spisovatel a Beáta se mu na nějaký čas ztratila z očí. Znovu ji zahlédl při akci ekologického hnutí Duha. Ani v této činnosti nenalezla smysl života. Začala koketovat s náboženskými sektami. Seznámila se s mormony, stoupenci hnutí Hare Krišna, nakonec zakotvila u jehovistů. Její neustálé deprese ji nakonec vehnaly do náruči smrti, spáchala sebevraždu. V rychlosti 180 km za hodinu najela do betonového přemostění silnice. Po návratu z Dánska čekalo Viewegha ve schránce smuteční oznámení.
Vedle ústřední dějové linie líčí autor s úsměvným nadhledem atmosféru školy, výchovné koncerty, zkostnatělé , ale i moderní způsoby vyučování, někdy příliš uvolněné chování dětí atd. K daným situacím vtipně přikládá citáty významných politiků.
Nápady laskavého čtenáře (1993): parodie na díla několika domávích i zahraničních spisovatelů
román Účastníci zájedu (1996): pokus o humoristický román
román Zapisovatelé otcovský lásky (1998): Viewegh, rozvedený, šestatřicetiletý otec dospívající dcery, probírá vztahy rozvedených otců k dospívajícím dcerám.
V centru dění je sedm postav: otec – voják z povolání, dříve komunista, nyní adept vstupu do NATO, matka – učitelka, jejich syn- deviantní zapisovatel všeho, co kolem sebe vidí, ve všem normální dcera Renáta, dále Američanka Cindy žijící v Praze, s níž rozvedený otec chodí, a Renátin partner M., který je rovněž rozvedený a potýká se s výchovou dcery, typické nevycválané puberťačky, jíž se tu říká Malá. Z dalších figur procházejících románem stojí za zmínku vzdělaný a těžkými antikomunistickými řečmi vybavený, lidsky naprosto nesnesitelný fotograf Viktor, někdejší známost dcery Renáty.
Román zabírá skoro třicet let, rozložen je do stručných kapitol. Prolíná tu pocit otcovské nejistoty, stesku a lítosti z toho, jak se jim dcery vzdalují. Kompozici románu vytváří vyprávění tří vypravěčů, z nichž každý se vyjadřuje sobě vlastním způsobem: ujetý syn-zapisovatel nespisovně a vulgárně, zkrouhlý otec-lampasák spořádaně, úřednicky a plaše, normální Renáta obyčejně a uvolněně.
Žádné komentáře:
Okomentovat