František Hrubín
narodil se v Praze; dětství a mládí prožil s rodiči v Lešanech, v rodišti své matky          
Posázaví – Lešany a Třeboňsko jsou kraje jeho díla
po maturitě a po nedokončených VŠ studiích pracoval jako knihovník Městské knihovny v Praze až do konce 2. svět. války, pak se věnoval spisovatelské práci, byl nakladatelským redaktorem a krátce působil na ministerstvu informací
do literatury vstoupil ve 30 letech; psal lyriku, lyricko-epické verše, básně a říkadla pro děti (navazuje na Sládka), pohádky (rozrušování tradičních pohádkových schémat), prózu, dramata, eseje, literární medailony; překládal z francouzštiny, němčiny a ruštiny
básník, prozaik, dramatik, překladatel
hra Srpnová neděle (1958): lyrická hra, která se odehrává v jednom jediném srpnovém dni na  
                                   hrázi jihočeského rybníka. Poznáváme svět maloměšťáků, kteří jsou si 
                                   navzájem cizí, přestože spolu žijí. Hlavní postavou je paní Mixová, dále 
                                   redaktor Alfréd Morák a další. Optimističtěji působí postavy mladých 
                                   lidí.
hra Křišťálová noc (1961): děj je umístěn na vesnici. Základním tématem jsou mezilidské 
                                  vztahy venkovanů, ale i intelektuálů (lékařka a spisovatel), vztah k práci 
                                  a k majetku, odpovědnost člověka.
Milan Uhde 
dramatik
hra Král – Vávra (1964): hru tvoří deset obrazů, písně, balady, blues, romance, hudební 
                               mezihra; hra je satirická, hlásí se havlíčkovské tradici. Téma hry – 
                               - vládnoucí triumvirát (Vávra, Kukulín, Vrba) řídí zemskou poloosu. 
                               Ukazuje svět velkého mechanismu, který stojí odcizen proti člověku a jeho 
                               jedinečnosti.Hru lze dobově vnímat i jako kritiku zaostalosti 
                               socialistického vládnoucího systému, ukazuje na zkorumpovanost 
                               společnosti. Systém je zachycen v rozkladu. Člověk se stával součástí 
                               velkého zaostalého stroje vyrábějícího hesla a vyžadujícího jejich plnění    
                               ad absurdum.
hra Děvka z města Théby (1967)
Od 60. let se objevuje absurdní drama: zobrazuje člověka bez smyslu života; svět, ve kterém žijeme, nebo jen jeho určitá část je v podstatě absurdní, tj. protismyslný. Není důležitý vnitřní svět, ale vazby s vnějším světem. Bezmocný osamocený člověk ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními. Nesmysly, fráze, planá rétorika.
Žádné komentáře:
Okomentovat