Jan Skácel ( 1922 – 1989)
brněnský básník; poezie všedního dne
narodil se ve Vnorovech u Strážnice, studoval gymnázium v Břeclavi a v Brně
za války byl totálně nasazen v Rakousku
vystudoval filozofickou fakultu v Brně (ruština, čeština)
dělníkem; poté redaktorem v literární redakci Čsl. rozhlasu, redaktorem čas. Host do domu
v době normalizace zakázán, do literatury se vrací na poč. 80. let
Dílo – charakteristika poetiky:
pokračovatel tradic Halasovy a Kainarovy poezie, spřízněný s Holanem a Mikuláškem
typ emocionálního lyrika, poezie meditativní
častým motivem je život tragiky a smrti, ta je chápána jako důsledek věčného lidského koloběhu; psal málo milostných veršů; inspiroval se přírodou, Brnem, jižní Moravou
často psal sonety, používal refrény, opakování, volný verš, užíval nářečí, hovorovou češtinu, rčení a přísloví
základem jeho tvorby je poezie, ale psal také pro děti a fejetony
sb. Kolik příležitostí má růže (1957): básnická prvotina obsahuje básně všedního dne, lyrické vzpomínky na domov, na život na vesnici, inspiroval se životními osudy a dojmy z okupace
sb. Co zbylo z anděla (1960) je podobně laděna, obsahuje elegickou modlitbu za osud atomového letce, který sám přečkal zkázu atomového výbuchu
sb. Hodina mezi psem a vlkem (1962), Smuténka (1965)
sb. Metličky (1968): obsahuje verše, které se na pozadí přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem člověka a k tragédii války ve Vietnamu (navštívil Vietnam)
sb. Dávné proso (1981): vyšla po nucené odmlce; obsahuje verše o dětství, o domově, přírodní nálady, sonety o lásce, meditace o čase, životě a smrti
sb. Kdo pije potmě víno (1988): poslední sbírka; najdeme zde i básně psané volným veršem o společenských a politických problémech v období normalizace, např. báseň Zakázaný člověk, Pohřeb konfidenta aj.
Poezie pro děti
Jak šel brousek na vandr, Pohádka o velikém samovaru, Uspávanky
Žádné komentáře:
Okomentovat