Následující dva romány Milenci a vrazi (1969, „magazín ukájení před rokem 2000“) a Profesionální žena (1971, „román pro každého“), které uzavírají tzv. černou pentalogii (kde autor experimentuje s nejrůznějšími vypravěčskými postupy, také z oblasti kýče – např. Angelika) přinášejí kritiku promarněných životů, obětovaných honbě za majetkem, kariérou a mocí a redukujících lásku jen na sex.
Nová „bílá pentalogie“ z let 1974 – 80 odráží pokus o vylíčení hlavního hrdiny. Zatím čtyři svazky. Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak a Muka obraznosti.
V románu Mladý muž a bílá velryba (1973) obětuje hlavní hrdina život při hledání výrobního řešení, dovede však svým pracovním nadšením strhnout rezignované a vychladlé spolupracovníky. V následujících pracích se opět objevují problémy neřešitelné, stereotyp, nuda.
Román Radost až do rána (1975) měšťácké živoření se nabízí jako socialistický životní ideál.
Román Generální zázrak (1978, „román naděje“) osudy osm postav, které se marně snaží vymknout z životních koloběhů.
Román Muka obraznosti (1980) autobiografické prvky, mírná ironie proti dřívější sžíravé kritice a nadsázce.
Páral se pokusil o žánr science fiction, ne však příliš úspěšně, např.:
román Pokušení A – ZZ (1982)
Romeo a Julie 2300 (1982)
Válka s mnohozvířetem
Země žen
Na sklonku 60. let se stalo módou experimentování s prózou. Tyto pokusy však buď byly poplatné tradicím lyrizované avantgardní prózy 30. let (Karel Eickler – Početí leguána), nebo se utápěly v literártském exhibicionismu (Rio Preisner – Kapiláry). Jen dva autory můžeme označit za hlavní protagonisty tohoto směru Věru Linhartovou a Ivana Vyskočila.
Žádné komentáře:
Okomentovat