Svatopluk Čech (1846 - 1908)

Svatopluk Čech (1846 - 1908)
- narodil se na venkově v obci Ostředek u Benešova, měl monumentální, patetický, rétorický styl, básník i prozaik. Byl z vlastenecké rodiny, vystudoval práva, praxi neprovozoval, psal do časopisu Květy, byl plachý, samotářský, neprůbojný, v literatuře upřednostňoval vše pro národ.
Dílo:
Hanuman - opičí stát, proti chybám české národní povahy, proti lumírovcům.
Pravda - nejostřejší satira o sestoupení pravdy na zem.
- lyrika (politická, vlastenecká)

Výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet Pana Broučka, tentokráte do XV. století - p.Brouček a husité, proti falešnému vlastenectví, uteče z bitvy na Vítkově.

Jaroslav Vrchlický (1853–1912)
Louny; studium filozofie; profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 bás. sbírek, celkem 270 knih); vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí
Dílo
veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad;


Josef Svatopluk Machar (1864–1942)
autor Manifestu České moderny, mluvčí generace Česká moderna, básník, představitel realistické subjektivní a politické lyriky, satirik
« Kolín, úředníkem ve Vídni, ale podíl na českém politickém a kulturním životě; před 1. světovou válkou nepřítel prázdného vlastenectví a klerikalismu; po válce názorové rozpory, stoupenec krajně pravicové pozice

sbírka Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, např. b. Sonet o sobě - prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost, charakterizuje smysl své tvorby
b. Sonet o dějinách sonetu – charakteristika předchůdců, otevřená polemika se vznešeným rétorickým patosem lumírovců; proti bohaté metaforičnosti a zdobnosti důraz na významovou stránku poezie (sdělení); nutnost přímého pojmenování a kritičnosti

sbírka Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně)
lyrika politická, inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství; kritika české politiky, skeptický pohled do budoucnosti; vřelé vlastenectví autorovo

sbírka Zde by měly kvést růže
veršovaná epika, kritika měšťácké společnosti – pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti; osudy žen, jejich otrocké postavení ve společnosti;
prozaizace verše, využití hovorového jazyka; forma nadsázky, ironie, sarkasmus