Pracovní pomůcky a nářadí:Nivelační stroj, hadicová vodováha, měrná lať, pásmo, skládací metr, rozpěrné rámy ocelových zárubní, zednické kladívko, lžíce a naběračka, olovnice, vodováha , zednická šňůra, truhlíky na maltu, pracovní lešení, žebříky, naběračka s dlouhou násadou.
Složení pracovní čety:
Dělníci mají požadovanou kvalifikaci pro daný pracovní úkon. Všichni zaměstnanci budou seznámeni s bezpečnostními předpisy práce na staveništi a o ochraně životního prostředí.
• vedoucí čety 1
• zedníci – vyzdívači 2
• pomocníci zedníků 3
• výroba malty a betonu 1
• vazač 1
• jeřábník 1
celkem 9
Vedoucí čety zodpovídá za organizaci práce uvnitř čety a za kvalitu provedené práce, která musí odpovídat projektu a technologickému předpisu zdění.
Zedník provádí vyzdívání, vyrovnávání a zakládání zdiva a osazuje také nadokenní a nadedveřní překlady.
Pomocník zedníka zabezpečuje přísun potřebných materiálů, nanáší a rozprostírá maltu na ložnou plochu zdiva, podává cihly zedníkovi a připravuje lešení pro zdění druhé výšky.
Pomocník pro výrobu malty a betonu musí ovládat základní receptury složení jednotlivých směsí. Připravuje maltu pro zdění.
Jeřábník je zodpovědný za provoz a běžnou údržbu jeřábu a také za způsob dopravy a ukládání všech břemen. Jeho odborná kvalifikace musí být doložena jeřábnickým průkazem.
Zobrazují se příspěvky se štítkempomůcky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempomůcky. Zobrazit všechny příspěvky
Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží IV
Pracovní pomůcky a nářadí:Nivelační stroj, hadicová vodováha, měrná lať, pásmo, skládací metr, rozpěrné rámy ocelových zárubní, zednické kladívko, lžíce a naběračka, olovnice, vodováha , zednická šňůra, truhlíky na maltu, pracovní lešení, žebříky, naběračka s dlouhou násadou.
Složení pracovní čety:
Dělníci mají požadovanou kvalifikaci pro daný pracovní úkon. Všichni zaměstnanci budou seznámeni s bezpečnostními předpisy práce na staveništi a o ochraně životního prostředí.
• vedoucí čety 1
• zedníci – vyzdívači 2
• pomocníci zedníků 3
• výroba malty a betonu 1
• vazač 1
• jeřábník 1
celkem 9
Vedoucí čety zodpovídá za organizaci práce uvnitř čety a za kvalitu provedené práce, která musí odpovídat projektu a technologickému předpisu zdění.
Zedník provádí vyzdívání, vyrovnávání a zakládání zdiva a osazuje také nadokenní a nadedveřní překlady.
Pomocník zedníka zabezpečuje přísun potřebných materiálů, nanáší a rozprostírá maltu na ložnou plochu zdiva, podává cihly zedníkovi a připravuje lešení pro zdění druhé výšky.
Pomocník pro výrobu malty a betonu musí ovládat základní receptury složení jednotlivých směsí. Připravuje maltu pro zdění.
Jeřábník je zodpovědný za provoz a běžnou údržbu jeřábu a také za způsob dopravy a ukládání všech břemen. Jeho odborná kvalifikace musí být doložena jeřábnickým průkazem.
Složení pracovní čety:
Dělníci mají požadovanou kvalifikaci pro daný pracovní úkon. Všichni zaměstnanci budou seznámeni s bezpečnostními předpisy práce na staveništi a o ochraně životního prostředí.
• vedoucí čety 1
• zedníci – vyzdívači 2
• pomocníci zedníků 3
• výroba malty a betonu 1
• vazač 1
• jeřábník 1
celkem 9
Vedoucí čety zodpovídá za organizaci práce uvnitř čety a za kvalitu provedené práce, která musí odpovídat projektu a technologickému předpisu zdění.
Zedník provádí vyzdívání, vyrovnávání a zakládání zdiva a osazuje také nadokenní a nadedveřní překlady.
Pomocník zedníka zabezpečuje přísun potřebných materiálů, nanáší a rozprostírá maltu na ložnou plochu zdiva, podává cihly zedníkovi a připravuje lešení pro zdění druhé výšky.
Pomocník pro výrobu malty a betonu musí ovládat základní receptury složení jednotlivých směsí. Připravuje maltu pro zdění.
Jeřábník je zodpovědný za provoz a běžnou údržbu jeřábu a také za způsob dopravy a ukládání všech břemen. Jeho odborná kvalifikace musí být doložena jeřábnickým průkazem.
Stanovení titru roztoku Chelatonu 3 - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, urotropinový tlumivý roztok,Chelaton 3,xylenolová oranž-indikátor tuhé směsi s KNO3 v poměru 1+99
Podstata: Chelatometrie je odměrná analýza a spočívá v tom,že mezi stanovovaným kationem kovu v analyzovaném roztoku a odměrným roztokem organického činidla vzniká při vhodném pH nepatrně disociovaný,rozpustný komplex.První přebytek činidla v titrovaném roztoku po dosažení bodu ekvivalence se projeví změnou zbarvení vhodného,tzv. metalochromního indikátoru. Vzniklé komplexy se nazývají chelátya pro tento oddíl odměrné analýzy se používá názvu chelatometrie.Jako odměrné činidlo se nejčastěji používá disodná sůl kyseliny etylendiamintetraceové, Na2H2C10H12O8N2 . 2H2O , jejíž český obchodní název je Chelaton 3 a mezinárodní zkratka di-Na EDTA.Pro tuto sůl se často používá zkráceného vzorce Na2H2Y. 2H2O, kde Y je anion čtyřsytné kyseliny etylendiamintetraceové. Ve vodném roztoku se tato sůl disociuje podle rovnice:
Na2H2Y = 2Na+ + H2Y2-
Tento rozpustný anion H2Y2- tvoří pevné komplexy-cheláty s celou řadou kationů:Ca2+, Mg2+, Zn2+, Pb2+, Bi3+ aj.,jejichž stálost závisí na pH roztoku (podle toho volíme prostředí při vlastní titraci). Příslušné komplexy se tvoří ve stechiometrickém poměru 1 atom kovu: 1 atom kyseliny, bez ohledu na mocenství příslušného kationu.
Základní látkou v chelatometrii je i samotný Chelaton 3 p.a,který je však dost drahý a není vždy v dostatečné čistotě.Proto se podstatně častěji stanovuje titr odměrného roztoku o přibližné koncentraci c=0,05 mol/l na vhodnou základní látku.K tomuto účelu je vhodné použít následující:Zn.Ni,Cu, Bi, ZnO, PbO, CaCO3, PbCl2, Pb(NO3)2 a další.Zejména poslední jmenovaný dusičnan olovnatý je obzvlášť vhodný, poněvadž má ze všech uvedených sloučenin největší molekulovou hmotnost a i jinak vyhovuje všem požadavkům na základní látky.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, urotropinový tlumivý roztok,Chelaton 3,xylenolová oranž-indikátor tuhé směsi s KNO3 v poměru 1+99
Podstata: Chelatometrie je odměrná analýza a spočívá v tom,že mezi stanovovaným kationem kovu v analyzovaném roztoku a odměrným roztokem organického činidla vzniká při vhodném pH nepatrně disociovaný,rozpustný komplex.První přebytek činidla v titrovaném roztoku po dosažení bodu ekvivalence se projeví změnou zbarvení vhodného,tzv. metalochromního indikátoru. Vzniklé komplexy se nazývají chelátya pro tento oddíl odměrné analýzy se používá názvu chelatometrie.Jako odměrné činidlo se nejčastěji používá disodná sůl kyseliny etylendiamintetraceové, Na2H2C10H12O8N2 . 2H2O , jejíž český obchodní název je Chelaton 3 a mezinárodní zkratka di-Na EDTA.Pro tuto sůl se často používá zkráceného vzorce Na2H2Y. 2H2O, kde Y je anion čtyřsytné kyseliny etylendiamintetraceové. Ve vodném roztoku se tato sůl disociuje podle rovnice:
Na2H2Y = 2Na+ + H2Y2-
Tento rozpustný anion H2Y2- tvoří pevné komplexy-cheláty s celou řadou kationů:Ca2+, Mg2+, Zn2+, Pb2+, Bi3+ aj.,jejichž stálost závisí na pH roztoku (podle toho volíme prostředí při vlastní titraci). Příslušné komplexy se tvoří ve stechiometrickém poměru 1 atom kovu: 1 atom kyseliny, bez ohledu na mocenství příslušného kationu.
Základní látkou v chelatometrii je i samotný Chelaton 3 p.a,který je však dost drahý a není vždy v dostatečné čistotě.Proto se podstatně častěji stanovuje titr odměrného roztoku o přibližné koncentraci c=0,05 mol/l na vhodnou základní látku.K tomuto účelu je vhodné použít následující:Zn.Ni,Cu, Bi, ZnO, PbO, CaCO3, PbCl2, Pb(NO3)2 a další.Zejména poslední jmenovaný dusičnan olovnatý je obzvlášť vhodný, poněvadž má ze všech uvedených sloučenin největší molekulovou hmotnost a i jinak vyhovuje všem požadavkům na základní látky.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku v dolomitickém vápenci - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „špaček“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Z odměrné baňky ve které máme uchovaný roztok dolomitického vápence odebereme 50 ml a přidáme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Jako indikátor použijeme eriochromovou čerň T a titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3.
Vzorek 1.
Spotřeba 10,3 ml
Vzorek 2.
Spotřeba 10,0 ml
Vzorek 3.
Spotřeba 10,1 ml
Dolomitický vápenec obsahuje 38,8% CaO a 15,6% MgO (viz. výpočet)
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „špaček“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Z odměrné baňky ve které máme uchovaný roztok dolomitického vápence odebereme 50 ml a přidáme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Jako indikátor použijeme eriochromovou čerň T a titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3.
Vzorek 1.
Spotřeba 10,3 ml
Vzorek 2.
Spotřeba 10,0 ml
Vzorek 3.
Spotřeba 10,1 ml
Dolomitický vápenec obsahuje 38,8% CaO a 15,6% MgO (viz. výpočet)
Stanovení titru roztoku Chelatonu 3 - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, urotropinový tlumivý roztok,Chelaton 3,xylenolová oranž-indikátor tuhé směsi s KNO3 v poměru 1+99
Podstata: Chelatometrie je odměrná analýza a spočívá v tom,že mezi stanovovaným kationem kovu v analyzovaném roztoku a odměrným roztokem organického činidla vzniká při vhodném pH nepatrně disociovaný,rozpustný komplex.První přebytek činidla v titrovaném roztoku po dosažení bodu ekvivalence se projeví změnou zbarvení vhodného,tzv. metalochromního indikátoru. Vzniklé komplexy se nazývají chelátya pro tento oddíl odměrné analýzy se používá názvu chelatometrie.Jako odměrné činidlo se nejčastěji používá disodná sůl kyseliny etylendiamintetraceové, Na2H2C10H12O8N2 . 2H2O , jejíž český obchodní název je Chelaton 3 a mezinárodní zkratka di-Na EDTA.Pro tuto sůl se často používá zkráceného vzorce Na2H2Y. 2H2O, kde Y je anion čtyřsytné kyseliny etylendiamintetraceové. Ve vodném roztoku se tato sůl disociuje podle rovnice:
Na2H2Y = 2Na+ + H2Y2-
Tento rozpustný anion H2Y2- tvoří pevné komplexy-cheláty s celou řadou kationů:Ca2+, Mg2+, Zn2+, Pb2+, Bi3+ aj.,jejichž stálost závisí na pH roztoku (podle toho volíme prostředí při vlastní titraci). Příslušné komplexy se tvoří ve stechiometrickém poměru 1 atom kovu: 1 atom kyseliny, bez ohledu na mocenství příslušného kationu.
Základní látkou v chelatometrii je i samotný Chelaton 3 p.a,který je však dost drahý a není vždy v dostatečné čistotě.Proto se podstatně častěji stanovuje titr odměrného roztoku o přibližné koncentraci c=0,05 mol/l na vhodnou základní látku.K tomuto účelu je vhodné použít následující:Zn.Ni,Cu, Bi, ZnO, PbO, CaCO3, PbCl2, Pb(NO3)2 a další.Zejména poslední jmenovaný dusičnan olovnatý je obzvlášť vhodný, poněvadž má ze všech uvedených sloučenin největší molekulovou hmotnost a i jinak vyhovuje všem požadavkům na základní látky.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, urotropinový tlumivý roztok,Chelaton 3,xylenolová oranž-indikátor tuhé směsi s KNO3 v poměru 1+99
Podstata: Chelatometrie je odměrná analýza a spočívá v tom,že mezi stanovovaným kationem kovu v analyzovaném roztoku a odměrným roztokem organického činidla vzniká při vhodném pH nepatrně disociovaný,rozpustný komplex.První přebytek činidla v titrovaném roztoku po dosažení bodu ekvivalence se projeví změnou zbarvení vhodného,tzv. metalochromního indikátoru. Vzniklé komplexy se nazývají chelátya pro tento oddíl odměrné analýzy se používá názvu chelatometrie.Jako odměrné činidlo se nejčastěji používá disodná sůl kyseliny etylendiamintetraceové, Na2H2C10H12O8N2 . 2H2O , jejíž český obchodní název je Chelaton 3 a mezinárodní zkratka di-Na EDTA.Pro tuto sůl se často používá zkráceného vzorce Na2H2Y. 2H2O, kde Y je anion čtyřsytné kyseliny etylendiamintetraceové. Ve vodném roztoku se tato sůl disociuje podle rovnice:
Na2H2Y = 2Na+ + H2Y2-
Tento rozpustný anion H2Y2- tvoří pevné komplexy-cheláty s celou řadou kationů:Ca2+, Mg2+, Zn2+, Pb2+, Bi3+ aj.,jejichž stálost závisí na pH roztoku (podle toho volíme prostředí při vlastní titraci). Příslušné komplexy se tvoří ve stechiometrickém poměru 1 atom kovu: 1 atom kyseliny, bez ohledu na mocenství příslušného kationu.
Základní látkou v chelatometrii je i samotný Chelaton 3 p.a,který je však dost drahý a není vždy v dostatečné čistotě.Proto se podstatně častěji stanovuje titr odměrného roztoku o přibližné koncentraci c=0,05 mol/l na vhodnou základní látku.K tomuto účelu je vhodné použít následující:Zn.Ni,Cu, Bi, ZnO, PbO, CaCO3, PbCl2, Pb(NO3)2 a další.Zejména poslední jmenovaný dusičnan olovnatý je obzvlášť vhodný, poněvadž má ze všech uvedených sloučenin největší molekulovou hmotnost a i jinak vyhovuje všem požadavkům na základní látky.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku v dolomitickém vápenci - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „špaček“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Z odměrné baňky ve které máme uchovaný roztok dolomitického vápence odebereme 50 ml a přidáme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Jako indikátor použijeme eriochromovou čerň T a titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3.
Vzorek 1.
Spotřeba 10,3 ml
Vzorek 2.
Spotřeba 10,0 ml
Vzorek 3.
Spotřeba 10,1 ml
Dolomitický vápenec obsahuje 38,8% CaO a 15,6% MgO (viz. výpočet)
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „špaček“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Z odměrné baňky ve které máme uchovaný roztok dolomitického vápence odebereme 50 ml a přidáme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Jako indikátor použijeme eriochromovou čerň T a titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3.
Vzorek 1.
Spotřeba 10,3 ml
Vzorek 2.
Spotřeba 10,0 ml
Vzorek 3.
Spotřeba 10,1 ml
Dolomitický vápenec obsahuje 38,8% CaO a 15,6% MgO (viz. výpočet)
Stanovení koncentrace FeII v roztocích železnatých solí - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, roztok K2Cr2O7 c=0,1mol/l , H2SO4 (1+4), H3PO4 -10% roztok, difenylamin -1% roztok v koncentrované H2SO4
Podstata:
Stanovení železa bichromátometricky je normovaná metoda stanovení v silikátech, v rudách, slitinách apod.Reakce probíhá podle rovnice:
Cr2O72- + 6Fe2+ + 14H+ = 2Cr3+ + 6Fe3+ + 7H2O
K okyselení se používá kyseliny sírové a přidává se též kyselina fosforečná, která tvoří rozpustný komplex s FeIII i CrIII, a tím příznivě ovlivňuje průběh oxidace Fe2+ .Jako indikátor se přidává 1% roztok difenylaminu v koncentrované kyselině sírové, který se první kapkou přebytečného roztoku dichromanu zbarví modrofialově.
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou zbavenou kyslíku povařením. Řádně promícháme. Odpipetujeme 50 ml tohoto roztoku do titrační baňky, přidáme 10 ml zředěné H2SO4 (1+4) , 10 ml 10% kyseliny fosforečné a dvě kapky roztoku difenylaminu.Titrujeme roztokem dichromanu draselného rychlejším tempem, za stálého míchání tak dlouho až se zelené zbarvení roztoku začíná měnit v modrozelené.Pak se dotitruje zvolna do trvalého modrofialového zbarvení,které již další kapkou dichromanu neprohloubí.
Vzorek č. 1
Spotřeba 9,8 ml
9,8 ml……………….0,1 mol/l
50 ml ……………….X
------------------------------------
9,8 x 0,1 = 50 x X
X1=0,0196 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,095 g/l
Vzorek č.2
Spotřeba 9,6 ml
X2=0,0192 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,072 g/l
Vzorek č.3
Spotřeba 9,7 ml
X3=0,0194 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,083 g/l
aritm.průměr X=0,0194 mol/l tj.1,083g/l
Koncentrace FeII v roztoku železnaté soli je 0,0194 tj. 1,083g/l.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, roztok K2Cr2O7 c=0,1mol/l , H2SO4 (1+4), H3PO4 -10% roztok, difenylamin -1% roztok v koncentrované H2SO4
Podstata:
Stanovení železa bichromátometricky je normovaná metoda stanovení v silikátech, v rudách, slitinách apod.Reakce probíhá podle rovnice:
Cr2O72- + 6Fe2+ + 14H+ = 2Cr3+ + 6Fe3+ + 7H2O
K okyselení se používá kyseliny sírové a přidává se též kyselina fosforečná, která tvoří rozpustný komplex s FeIII i CrIII, a tím příznivě ovlivňuje průběh oxidace Fe2+ .Jako indikátor se přidává 1% roztok difenylaminu v koncentrované kyselině sírové, který se první kapkou přebytečného roztoku dichromanu zbarví modrofialově.
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou zbavenou kyslíku povařením. Řádně promícháme. Odpipetujeme 50 ml tohoto roztoku do titrační baňky, přidáme 10 ml zředěné H2SO4 (1+4) , 10 ml 10% kyseliny fosforečné a dvě kapky roztoku difenylaminu.Titrujeme roztokem dichromanu draselného rychlejším tempem, za stálého míchání tak dlouho až se zelené zbarvení roztoku začíná měnit v modrozelené.Pak se dotitruje zvolna do trvalého modrofialového zbarvení,které již další kapkou dichromanu neprohloubí.
Vzorek č. 1
Spotřeba 9,8 ml
9,8 ml……………….0,1 mol/l
50 ml ……………….X
------------------------------------
9,8 x 0,1 = 50 x X
X1=0,0196 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,095 g/l
Vzorek č.2
Spotřeba 9,6 ml
X2=0,0192 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,072 g/l
Vzorek č.3
Spotřeba 9,7 ml
X3=0,0194 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,083 g/l
aritm.průměr X=0,0194 mol/l tj.1,083g/l
Koncentrace FeII v roztoku železnaté soli je 0,0194 tj. 1,083g/l.
Stanovení koncentrace zředěné kyseliny - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok NaOH c=0,2 mol/l, metyloranž
Podstata:
Neznáme-li koncentraci kyseliny v analyzovaném roztoku ani přibližně,odměříme válečkem 10 ml vzorku a titrujeme bez nároku na přesnost.Z výsledku této titrace pak rozhodneme, budeme-li analyzovaný roztok pipetovat přímo (pokud možno ne méně než 10 ml) anebo jej nejdříve zředíme vodou.
Postup:
Předložený roztok silné kyseliny se kvantitativně převede ze zkumavky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodu do 250 ml.Vše řádně promícháme a odpipetujeme 50 ml do titrační baňky.Přidáme jako indikátor metyloranž a titrujeme roztokem NaOH o zjištěné látkové koncentraci c=0,195 mol/l
Vzorek č.1
Spotřeba 23,2 ml
50 ml kyseliny……………..X
23,2 ml NaOH ……………..0,195 mol/l
--------------------------------------------------
50 x X=23,2 x 0,195
X1=0,0948 mol/l
Vzorek č.2
Spotřeba 23,3 ml
50 x X=23,3 x 0,195
X2=0,09087 mol/l
Vzorek č.3
Spotřeba 23,3
X3=0,09087 mol/l
aritm.průměr X=0,09218 mol/l
M(1/2 H2SO4 ) x.c(1/2 H2SO4 ) = 0,5(2x1,008+32,06+4x16,00) x 0,09218=4,516 g/l
Koncentrace vzorku kyseliny po doplnění destilovanou vodou je 0,09218 mol/l tj. 4,516 g/l.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok NaOH c=0,2 mol/l, metyloranž
Podstata:
Neznáme-li koncentraci kyseliny v analyzovaném roztoku ani přibližně,odměříme válečkem 10 ml vzorku a titrujeme bez nároku na přesnost.Z výsledku této titrace pak rozhodneme, budeme-li analyzovaný roztok pipetovat přímo (pokud možno ne méně než 10 ml) anebo jej nejdříve zředíme vodou.
Postup:
Předložený roztok silné kyseliny se kvantitativně převede ze zkumavky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodu do 250 ml.Vše řádně promícháme a odpipetujeme 50 ml do titrační baňky.Přidáme jako indikátor metyloranž a titrujeme roztokem NaOH o zjištěné látkové koncentraci c=0,195 mol/l
Vzorek č.1
Spotřeba 23,2 ml
50 ml kyseliny……………..X
23,2 ml NaOH ……………..0,195 mol/l
--------------------------------------------------
50 x X=23,2 x 0,195
X1=0,0948 mol/l
Vzorek č.2
Spotřeba 23,3 ml
50 x X=23,3 x 0,195
X2=0,09087 mol/l
Vzorek č.3
Spotřeba 23,3
X3=0,09087 mol/l
aritm.průměr X=0,09218 mol/l
M(1/2 H2SO4 ) x.c(1/2 H2SO4 ) = 0,5(2x1,008+32,06+4x16,00) x 0,09218=4,516 g/l
Koncentrace vzorku kyseliny po doplnění destilovanou vodou je 0,09218 mol/l tj. 4,516 g/l.
Stanovení látkové koncentrace NaOH pro alkalimetrické stanovení - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok kyseliny šťavelové H2C2O4x2H2O c=0,1mol/l, roztok hydroxidu sodného NaOH, neutrální 20%roztok chloridu vápenatého CaCl2 x H2O, metyloranž
Podstata:
Při titraci dvojsytné,středně silné kyseliny šťavelové na metyloranž je barevný přechod nezřetelný, mimo to v kyselé oblasti zůstává část kyseliny šťavelové nezneutralizována. Proto se podle BRUHNSE přidává neutrální roztok chloridu vápenatého, který vyloučí nerozpustný bílý šťavelan vápenatý.Uvolněná HCl se dotitruje s ostrým barevným přechodem indikátoru
.
Postup:
Do dvou titračních baněk odpipetujeme 50ml roztoku NaOH přidáme 2 kapky roztoku metyloranže,který slouží jako indikátor a za stálého míchání titrujeme roztokem kyseliny šťavelové až do cibulového zabarvení.Potom na byretě odečteme objem kapaliny v ml a provedeme výpočet přesné koncentrace roztoku NaOH.
Vzorek č.1
Odpipetováno 25,6 ml
50 ml NaOH …………………………….X mol/l
25,6 ml H2C2O4x2H2O …………………...0,1 mol/l
----------------------------------------------------
50 x 0,1=25,6 x X
X1=0,1953
Vzorek č.2
Odpipetováno 25,8 ml
50x0,1=25,8 x X
X2=0,1938
aritm. průměr X= 0,195mol/l
Odměrnou analýzou byla zjištěna látková koncentrace roztoku NaOH 0,195 mol/l
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok kyseliny šťavelové H2C2O4x2H2O c=0,1mol/l, roztok hydroxidu sodného NaOH, neutrální 20%roztok chloridu vápenatého CaCl2 x H2O, metyloranž
Podstata:
Při titraci dvojsytné,středně silné kyseliny šťavelové na metyloranž je barevný přechod nezřetelný, mimo to v kyselé oblasti zůstává část kyseliny šťavelové nezneutralizována. Proto se podle BRUHNSE přidává neutrální roztok chloridu vápenatého, který vyloučí nerozpustný bílý šťavelan vápenatý.Uvolněná HCl se dotitruje s ostrým barevným přechodem indikátoru
.
Postup:
Do dvou titračních baněk odpipetujeme 50ml roztoku NaOH přidáme 2 kapky roztoku metyloranže,který slouží jako indikátor a za stálého míchání titrujeme roztokem kyseliny šťavelové až do cibulového zabarvení.Potom na byretě odečteme objem kapaliny v ml a provedeme výpočet přesné koncentrace roztoku NaOH.
Vzorek č.1
Odpipetováno 25,6 ml
50 ml NaOH …………………………….X mol/l
25,6 ml H2C2O4x2H2O …………………...0,1 mol/l
----------------------------------------------------
50 x 0,1=25,6 x X
X1=0,1953
Vzorek č.2
Odpipetováno 25,8 ml
50x0,1=25,8 x X
X2=0,1938
aritm. průměr X= 0,195mol/l
Odměrnou analýzou byla zjištěna látková koncentrace roztoku NaOH 0,195 mol/l
Stanovení koncentrace FeII v roztocích železnatých solí - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, roztok K2Cr2O7 c=0,1mol/l , H2SO4 (1+4), H3PO4 -10% roztok, difenylamin -1% roztok v koncentrované H2SO4
Podstata:
Stanovení železa bichromátometricky je normovaná metoda stanovení v silikátech, v rudách, slitinách apod.Reakce probíhá podle rovnice:
Cr2O72- + 6Fe2+ + 14H+ = 2Cr3+ + 6Fe3+ + 7H2O
K okyselení se používá kyseliny sírové a přidává se též kyselina fosforečná, která tvoří rozpustný komplex s FeIII i CrIII, a tím příznivě ovlivňuje průběh oxidace Fe2+ .Jako indikátor se přidává 1% roztok difenylaminu v koncentrované kyselině sírové, který se první kapkou přebytečného roztoku dichromanu zbarví modrofialově.
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou zbavenou kyslíku povařením. Řádně promícháme. Odpipetujeme 50 ml tohoto roztoku do titrační baňky, přidáme 10 ml zředěné H2SO4 (1+4) , 10 ml 10% kyseliny fosforečné a dvě kapky roztoku difenylaminu.Titrujeme roztokem dichromanu draselného rychlejším tempem, za stálého míchání tak dlouho až se zelené zbarvení roztoku začíná měnit v modrozelené.Pak se dotitruje zvolna do trvalého modrofialového zbarvení,které již další kapkou dichromanu neprohloubí.
Vzorek č. 1
Spotřeba 9,8 ml
9,8 ml……………….0,1 mol/l
50 ml ……………….X
------------------------------------
9,8 x 0,1 = 50 x X
X1=0,0196 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,095 g/l
Vzorek č.2
Spotřeba 9,6 ml
X2=0,0192 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,072 g/l
Vzorek č.3
Spotřeba 9,7 ml
X3=0,0194 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,083 g/l
aritm.průměr X=0,0194 mol/l tj.1,083g/l
Koncentrace FeII v roztoku železnaté soli je 0,0194 tj. 1,083g/l.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, roztok K2Cr2O7 c=0,1mol/l , H2SO4 (1+4), H3PO4 -10% roztok, difenylamin -1% roztok v koncentrované H2SO4
Podstata:
Stanovení železa bichromátometricky je normovaná metoda stanovení v silikátech, v rudách, slitinách apod.Reakce probíhá podle rovnice:
Cr2O72- + 6Fe2+ + 14H+ = 2Cr3+ + 6Fe3+ + 7H2O
K okyselení se používá kyseliny sírové a přidává se též kyselina fosforečná, která tvoří rozpustný komplex s FeIII i CrIII, a tím příznivě ovlivňuje průběh oxidace Fe2+ .Jako indikátor se přidává 1% roztok difenylaminu v koncentrované kyselině sírové, který se první kapkou přebytečného roztoku dichromanu zbarví modrofialově.
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou zbavenou kyslíku povařením. Řádně promícháme. Odpipetujeme 50 ml tohoto roztoku do titrační baňky, přidáme 10 ml zředěné H2SO4 (1+4) , 10 ml 10% kyseliny fosforečné a dvě kapky roztoku difenylaminu.Titrujeme roztokem dichromanu draselného rychlejším tempem, za stálého míchání tak dlouho až se zelené zbarvení roztoku začíná měnit v modrozelené.Pak se dotitruje zvolna do trvalého modrofialového zbarvení,které již další kapkou dichromanu neprohloubí.
Vzorek č. 1
Spotřeba 9,8 ml
9,8 ml……………….0,1 mol/l
50 ml ……………….X
------------------------------------
9,8 x 0,1 = 50 x X
X1=0,0196 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,095 g/l
Vzorek č.2
Spotřeba 9,6 ml
X2=0,0192 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,072 g/l
Vzorek č.3
Spotřeba 9,7 ml
X3=0,0194 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,083 g/l
aritm.průměr X=0,0194 mol/l tj.1,083g/l
Koncentrace FeII v roztoku železnaté soli je 0,0194 tj. 1,083g/l.
Stanovení koncentrace zředěné kyseliny - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok NaOH c=0,2 mol/l, metyloranž
Podstata:
Neznáme-li koncentraci kyseliny v analyzovaném roztoku ani přibližně,odměříme válečkem 10 ml vzorku a titrujeme bez nároku na přesnost.Z výsledku této titrace pak rozhodneme, budeme-li analyzovaný roztok pipetovat přímo (pokud možno ne méně než 10 ml) anebo jej nejdříve zředíme vodou.
Postup:
Předložený roztok silné kyseliny se kvantitativně převede ze zkumavky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodu do 250 ml.Vše řádně promícháme a odpipetujeme 50 ml do titrační baňky.Přidáme jako indikátor metyloranž a titrujeme roztokem NaOH o zjištěné látkové koncentraci c=0,195 mol/l
Vzorek č.1
Spotřeba 23,2 ml
50 ml kyseliny……………..X
23,2 ml NaOH ……………..0,195 mol/l
--------------------------------------------------
50 x X=23,2 x 0,195
X1=0,0948 mol/l
Vzorek č.2
Spotřeba 23,3 ml
50 x X=23,3 x 0,195
X2=0,09087 mol/l
Vzorek č.3
Spotřeba 23,3
X3=0,09087 mol/l
aritm.průměr X=0,09218 mol/l
M(1/2 H2SO4 ) x.c(1/2 H2SO4 ) = 0,5(2x1,008+32,06+4x16,00) x 0,09218=4,516 g/l
Koncentrace vzorku kyseliny po doplnění destilovanou vodou je 0,09218 mol/l tj. 4,516 g/l.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok NaOH c=0,2 mol/l, metyloranž
Podstata:
Neznáme-li koncentraci kyseliny v analyzovaném roztoku ani přibližně,odměříme válečkem 10 ml vzorku a titrujeme bez nároku na přesnost.Z výsledku této titrace pak rozhodneme, budeme-li analyzovaný roztok pipetovat přímo (pokud možno ne méně než 10 ml) anebo jej nejdříve zředíme vodou.
Postup:
Předložený roztok silné kyseliny se kvantitativně převede ze zkumavky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodu do 250 ml.Vše řádně promícháme a odpipetujeme 50 ml do titrační baňky.Přidáme jako indikátor metyloranž a titrujeme roztokem NaOH o zjištěné látkové koncentraci c=0,195 mol/l
Vzorek č.1
Spotřeba 23,2 ml
50 ml kyseliny……………..X
23,2 ml NaOH ……………..0,195 mol/l
--------------------------------------------------
50 x X=23,2 x 0,195
X1=0,0948 mol/l
Vzorek č.2
Spotřeba 23,3 ml
50 x X=23,3 x 0,195
X2=0,09087 mol/l
Vzorek č.3
Spotřeba 23,3
X3=0,09087 mol/l
aritm.průměr X=0,09218 mol/l
M(1/2 H2SO4 ) x.c(1/2 H2SO4 ) = 0,5(2x1,008+32,06+4x16,00) x 0,09218=4,516 g/l
Koncentrace vzorku kyseliny po doplnění destilovanou vodou je 0,09218 mol/l tj. 4,516 g/l.
Stanovení látkové koncentrace NaOH pro alkalimetrické stanovení - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok kyseliny šťavelové H2C2O4x2H2O c=0,1mol/l, roztok hydroxidu sodného NaOH, neutrální 20%roztok chloridu vápenatého CaCl2 x H2O, metyloranž
Podstata:
Při titraci dvojsytné,středně silné kyseliny šťavelové na metyloranž je barevný přechod nezřetelný, mimo to v kyselé oblasti zůstává část kyseliny šťavelové nezneutralizována. Proto se podle BRUHNSE přidává neutrální roztok chloridu vápenatého, který vyloučí nerozpustný bílý šťavelan vápenatý.Uvolněná HCl se dotitruje s ostrým barevným přechodem indikátoru
.
Postup:
Do dvou titračních baněk odpipetujeme 50ml roztoku NaOH přidáme 2 kapky roztoku metyloranže,který slouží jako indikátor a za stálého míchání titrujeme roztokem kyseliny šťavelové až do cibulového zabarvení.Potom na byretě odečteme objem kapaliny v ml a provedeme výpočet přesné koncentrace roztoku NaOH.
Vzorek č.1
Odpipetováno 25,6 ml
50 ml NaOH …………………………….X mol/l
25,6 ml H2C2O4x2H2O …………………...0,1 mol/l
----------------------------------------------------
50 x 0,1=25,6 x X
X1=0,1953
Vzorek č.2
Odpipetováno 25,8 ml
50x0,1=25,8 x X
X2=0,1938
aritm. průměr X= 0,195mol/l
Odměrnou analýzou byla zjištěna látková koncentrace roztoku NaOH 0,195 mol/l
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok kyseliny šťavelové H2C2O4x2H2O c=0,1mol/l, roztok hydroxidu sodného NaOH, neutrální 20%roztok chloridu vápenatého CaCl2 x H2O, metyloranž
Podstata:
Při titraci dvojsytné,středně silné kyseliny šťavelové na metyloranž je barevný přechod nezřetelný, mimo to v kyselé oblasti zůstává část kyseliny šťavelové nezneutralizována. Proto se podle BRUHNSE přidává neutrální roztok chloridu vápenatého, který vyloučí nerozpustný bílý šťavelan vápenatý.Uvolněná HCl se dotitruje s ostrým barevným přechodem indikátoru
.
Postup:
Do dvou titračních baněk odpipetujeme 50ml roztoku NaOH přidáme 2 kapky roztoku metyloranže,který slouží jako indikátor a za stálého míchání titrujeme roztokem kyseliny šťavelové až do cibulového zabarvení.Potom na byretě odečteme objem kapaliny v ml a provedeme výpočet přesné koncentrace roztoku NaOH.
Vzorek č.1
Odpipetováno 25,6 ml
50 ml NaOH …………………………….X mol/l
25,6 ml H2C2O4x2H2O …………………...0,1 mol/l
----------------------------------------------------
50 x 0,1=25,6 x X
X1=0,1953
Vzorek č.2
Odpipetováno 25,8 ml
50x0,1=25,8 x X
X2=0,1938
aritm. průměr X= 0,195mol/l
Odměrnou analýzou byla zjištěna látková koncentrace roztoku NaOH 0,195 mol/l
Stanovení sumy vápníku a hořčíku tj. tvrdost vody - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, hydroxid sodný c=0,2 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou na 250 ml a promícháme. Pipetujeme 25 ml roztoku do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,6 ml
Vzorek 2.
spotřeba 7,5 ml
Vzorek 3.
spotřeba 7,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 7,6 .(1000:25)=15,2 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 15,2 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, hydroxid sodný c=0,2 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou na 250 ml a promícháme. Pipetujeme 25 ml roztoku do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,6 ml
Vzorek 2.
spotřeba 7,5 ml
Vzorek 3.
spotřeba 7,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 7,6 .(1000:25)=15,2 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 15,2 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku tj. tvrdost vody - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Dodaný vzorek brněnské pitné vody s přídavkem vápníku pořádně promícháme a pipetujeme 50 ml do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku . Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,5 ml výsledek pro jeho odchylku neuvažuji (nepřesnost měření)
Vzorek 2.
spotřeba 6,6 ml
Vzorek 3.
spotřeba 6,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 6,65 .(1000: 50) = 6,65 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 6,65 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Dodaný vzorek brněnské pitné vody s přídavkem vápníku pořádně promícháme a pipetujeme 50 ml do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku . Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,5 ml výsledek pro jeho odchylku neuvažuji (nepřesnost měření)
Vzorek 2.
spotřeba 6,6 ml
Vzorek 3.
spotřeba 6,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 6,65 .(1000: 50) = 6,65 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 6,65 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku tj. tvrdost vody - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, hydroxid sodný c=0,2 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou na 250 ml a promícháme. Pipetujeme 25 ml roztoku do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,6 ml
Vzorek 2.
spotřeba 7,5 ml
Vzorek 3.
spotřeba 7,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 7,6 .(1000:25)=15,2 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 15,2 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, hydroxid sodný c=0,2 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou na 250 ml a promícháme. Pipetujeme 25 ml roztoku do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,6 ml
Vzorek 2.
spotřeba 7,5 ml
Vzorek 3.
spotřeba 7,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 7,6 .(1000:25)=15,2 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 15,2 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku tj. tvrdost vody - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Dodaný vzorek brněnské pitné vody s přídavkem vápníku pořádně promícháme a pipetujeme 50 ml do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku . Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,5 ml výsledek pro jeho odchylku neuvažuji (nepřesnost měření)
Vzorek 2.
spotřeba 6,6 ml
Vzorek 3.
spotřeba 6,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 6,65 .(1000: 50) = 6,65 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 6,65 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Dodaný vzorek brněnské pitné vody s přídavkem vápníku pořádně promícháme a pipetujeme 50 ml do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku . Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,5 ml výsledek pro jeho odchylku neuvažuji (nepřesnost měření)
Vzorek 2.
spotřeba 6,6 ml
Vzorek 3.
spotřeba 6,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 6,65 .(1000: 50) = 6,65 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 6,65 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
Stanovení chemické spotřeba kyslíku manganistanem- CHSKMn - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, Erlenmayerova baňka, titrační baňky, analytická nálevka, kahan, trojnožka, kyselina sírová (1+2), kyselina sírová (1+15), manganistan draselný c=0,0099 mol/l , kyselina šťavelová c=0,01 mol/l
Podstata:
K chemickému rozboru betonářské vody podle ČSN 73 2028 se odebírají dva litry vzorku do skleněné, speciálně čištěné láhve se zabroušenou zátkou. Ta se před odběrem ještě třikrát vypláchne zkoušenou vodou. Pak se láhev opatrně naplní až po horní okraj hrdla a ihned se důkladně zavře. Na štítek se napíše vedle označení původního vzorku též datum, místo a hloubka odběru, druh vody (podzemní, studniční, říční apod.), jméno vzorkaře a další potřebné údaje.
CHSK je hlavním kritériem pro posouzení koncentrace veškerých obsažených organických látek. Jako oxidovadel při stanovení CHSK se užívá KMnO4 nebo K2Cr2O7 a oxidace se provádí za přesně stanovených podmínek.
Postup:
Do Erlenmayerovy baňky napipetujeme 100 ml vzorku vody. Přidáme 5 ml zředěné kyseliny sírové, 20 ml manganistanu draselného a několik varných kuliček. Směs rychle zahřejeme k varu ( do 5 min.), var zmírníme a vaříme pod mineralizační zátkou ( použijeme obrácenou nálevku) 10 minut. K horkému roztoku přidáme za stálého míchání 20 ml kyseliny šťavelové. Titrujeme bezbarvý roztok za horka odměrným roztokem KMnO4 do slabě růžového zabarvení. Teplota při titraci nesmí klesnout pod 80oC.
Výpočet: ( Vs-Ve ) . c .M (1/2 O) .103
Vo
Vs........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci slepého vzorku
Ve........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci
Vo........objem vzorku použitého pro stanovení
c...........látková koncentrace odměrného roztoku KMnO4
M (1/2 O) = 8 g/mol
Vzorek č.1
spotřeba manganistanu- 5,7 ml
Vzorek č.2 (slepé stan.)
spotřeba manganistanu- 4,2 ml
( 5,7-4,2 ) . 0,0099 . 8 .1000 :100 =1,188 mg/l
Koncentrace organických látek ve vodě je 1,188 mg/l.
pipeta-50ml, byreta, Erlenmayerova baňka, titrační baňky, analytická nálevka, kahan, trojnožka, kyselina sírová (1+2), kyselina sírová (1+15), manganistan draselný c=0,0099 mol/l , kyselina šťavelová c=0,01 mol/l
Podstata:
K chemickému rozboru betonářské vody podle ČSN 73 2028 se odebírají dva litry vzorku do skleněné, speciálně čištěné láhve se zabroušenou zátkou. Ta se před odběrem ještě třikrát vypláchne zkoušenou vodou. Pak se láhev opatrně naplní až po horní okraj hrdla a ihned se důkladně zavře. Na štítek se napíše vedle označení původního vzorku též datum, místo a hloubka odběru, druh vody (podzemní, studniční, říční apod.), jméno vzorkaře a další potřebné údaje.
CHSK je hlavním kritériem pro posouzení koncentrace veškerých obsažených organických látek. Jako oxidovadel při stanovení CHSK se užívá KMnO4 nebo K2Cr2O7 a oxidace se provádí za přesně stanovených podmínek.
Postup:
Do Erlenmayerovy baňky napipetujeme 100 ml vzorku vody. Přidáme 5 ml zředěné kyseliny sírové, 20 ml manganistanu draselného a několik varných kuliček. Směs rychle zahřejeme k varu ( do 5 min.), var zmírníme a vaříme pod mineralizační zátkou ( použijeme obrácenou nálevku) 10 minut. K horkému roztoku přidáme za stálého míchání 20 ml kyseliny šťavelové. Titrujeme bezbarvý roztok za horka odměrným roztokem KMnO4 do slabě růžového zabarvení. Teplota při titraci nesmí klesnout pod 80oC.
Výpočet: ( Vs-Ve ) . c .M (1/2 O) .103
Vo
Vs........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci slepého vzorku
Ve........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci
Vo........objem vzorku použitého pro stanovení
c...........látková koncentrace odměrného roztoku KMnO4
M (1/2 O) = 8 g/mol
Vzorek č.1
spotřeba manganistanu- 5,7 ml
Vzorek č.2 (slepé stan.)
spotřeba manganistanu- 4,2 ml
( 5,7-4,2 ) . 0,0099 . 8 .1000 :100 =1,188 mg/l
Koncentrace organických látek ve vodě je 1,188 mg/l.
Stanovení chemické spotřeba kyslíku manganistanem- CHSKMn - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, Erlenmayerova baňka, titrační baňky, analytická nálevka, kahan, trojnožka, kyselina sírová (1+2), kyselina sírová (1+15), manganistan draselný c=0,0099 mol/l , kyselina šťavelová c=0,01 mol/l
Podstata:
K chemickému rozboru betonářské vody podle ČSN 73 2028 se odebírají dva litry vzorku do skleněné, speciálně čištěné láhve se zabroušenou zátkou. Ta se před odběrem ještě třikrát vypláchne zkoušenou vodou. Pak se láhev opatrně naplní až po horní okraj hrdla a ihned se důkladně zavře. Na štítek se napíše vedle označení původního vzorku též datum, místo a hloubka odběru, druh vody (podzemní, studniční, říční apod.), jméno vzorkaře a další potřebné údaje.
CHSK je hlavním kritériem pro posouzení koncentrace veškerých obsažených organických látek. Jako oxidovadel při stanovení CHSK se užívá KMnO4 nebo K2Cr2O7 a oxidace se provádí za přesně stanovených podmínek.
Postup:
Do Erlenmayerovy baňky napipetujeme 100 ml vzorku vody. Přidáme 5 ml zředěné kyseliny sírové, 20 ml manganistanu draselného a několik varných kuliček. Směs rychle zahřejeme k varu ( do 5 min.), var zmírníme a vaříme pod mineralizační zátkou ( použijeme obrácenou nálevku) 10 minut. K horkému roztoku přidáme za stálého míchání 20 ml kyseliny šťavelové. Titrujeme bezbarvý roztok za horka odměrným roztokem KMnO4 do slabě růžového zabarvení. Teplota při titraci nesmí klesnout pod 80oC.
Výpočet: ( Vs-Ve ) . c .M (1/2 O) .103
Vo
Vs........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci slepého vzorku
Ve........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci
Vo........objem vzorku použitého pro stanovení
c...........látková koncentrace odměrného roztoku KMnO4
M (1/2 O) = 8 g/mol
Vzorek č.1
spotřeba manganistanu- 5,7 ml
Vzorek č.2 (slepé stan.)
spotřeba manganistanu- 4,2 ml
( 5,7-4,2 ) . 0,0099 . 8 .1000 :100 =1,188 mg/l
Koncentrace organických látek ve vodě je 1,188 mg/l.
pipeta-50ml, byreta, Erlenmayerova baňka, titrační baňky, analytická nálevka, kahan, trojnožka, kyselina sírová (1+2), kyselina sírová (1+15), manganistan draselný c=0,0099 mol/l , kyselina šťavelová c=0,01 mol/l
Podstata:
K chemickému rozboru betonářské vody podle ČSN 73 2028 se odebírají dva litry vzorku do skleněné, speciálně čištěné láhve se zabroušenou zátkou. Ta se před odběrem ještě třikrát vypláchne zkoušenou vodou. Pak se láhev opatrně naplní až po horní okraj hrdla a ihned se důkladně zavře. Na štítek se napíše vedle označení původního vzorku též datum, místo a hloubka odběru, druh vody (podzemní, studniční, říční apod.), jméno vzorkaře a další potřebné údaje.
CHSK je hlavním kritériem pro posouzení koncentrace veškerých obsažených organických látek. Jako oxidovadel při stanovení CHSK se užívá KMnO4 nebo K2Cr2O7 a oxidace se provádí za přesně stanovených podmínek.
Postup:
Do Erlenmayerovy baňky napipetujeme 100 ml vzorku vody. Přidáme 5 ml zředěné kyseliny sírové, 20 ml manganistanu draselného a několik varných kuliček. Směs rychle zahřejeme k varu ( do 5 min.), var zmírníme a vaříme pod mineralizační zátkou ( použijeme obrácenou nálevku) 10 minut. K horkému roztoku přidáme za stálého míchání 20 ml kyseliny šťavelové. Titrujeme bezbarvý roztok za horka odměrným roztokem KMnO4 do slabě růžového zabarvení. Teplota při titraci nesmí klesnout pod 80oC.
Výpočet: ( Vs-Ve ) . c .M (1/2 O) .103
Vo
Vs........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci slepého vzorku
Ve........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci
Vo........objem vzorku použitého pro stanovení
c...........látková koncentrace odměrného roztoku KMnO4
M (1/2 O) = 8 g/mol
Vzorek č.1
spotřeba manganistanu- 5,7 ml
Vzorek č.2 (slepé stan.)
spotřeba manganistanu- 4,2 ml
( 5,7-4,2 ) . 0,0099 . 8 .1000 :100 =1,188 mg/l
Koncentrace organických látek ve vodě je 1,188 mg/l.
Stanovení agresivního CO2-Heyerovou zkouškou - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, reagenční láhev 250 ml se zabroušenou zátkou, titrační baňky, kádinka 250 ml, analytická nálevka, filtrační papír, filtrační kruh, odměrný roztok HCl c =0,2061, uhličitan vápenatý-jemně rozetřený
Podstata:
Ke zkoumané vodě se přidá jemně rozetřený CaCO3.Agresivní CO2 reaguje s CaCO3 podle rovnice:
CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2
Stanovením koncentrace HCO3- (ozn.se KNK4,5- kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5) před přídavkem CaCO3 a po přídavku a ustanovení rovnováhy v roztoku se zjistí případný přírustek HCO3-, který odpovídá úbytku CO2 podle vztahu:
(CO2)agr = [ (KNK4,5)k - (KNK4,5)p ] (mmol/l)
Postup:
Do titrační baňky pipetujeme 100 ml zkoušené vodovodní vody a přidáme pár kapek metyloranže. Titrujeme odměrným roztokem HCl a stanovíme tak KNK4,5 počáteční. Do zabroušené 250 ml láhve se odměří půl lžičky uhličitanu vápenatého.Láhev se opatrně naplní zkoušenou vodou po hrdlo, uzavře se tak, aby v hrdle nezůstala žádná bublina a ponechá za občasného protřepávání 30 min.reagovat. Potom se zhruba 200 ml roztoku zfiltruje do kádinky a z tohoto množsví se odměří 100 ml do titrační baňky. Titrací odměrným roztokem HCl se stanoví KNK4,5 koncové. Z rozdílů obou stanovení se vypočítá koncentrace (CO2)agr v mg/l.
(KNK4,5)p 2,0 ml
(KNK4,5)k 1,8 ml
pipeta-50ml, byreta, reagenční láhev 250 ml se zabroušenou zátkou, titrační baňky, kádinka 250 ml, analytická nálevka, filtrační papír, filtrační kruh, odměrný roztok HCl c =0,2061, uhličitan vápenatý-jemně rozetřený
Podstata:
Ke zkoumané vodě se přidá jemně rozetřený CaCO3.Agresivní CO2 reaguje s CaCO3 podle rovnice:
CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2
Stanovením koncentrace HCO3- (ozn.se KNK4,5- kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5) před přídavkem CaCO3 a po přídavku a ustanovení rovnováhy v roztoku se zjistí případný přírustek HCO3-, který odpovídá úbytku CO2 podle vztahu:
(CO2)agr = [ (KNK4,5)k - (KNK4,5)p ] (mmol/l)
Postup:
Do titrační baňky pipetujeme 100 ml zkoušené vodovodní vody a přidáme pár kapek metyloranže. Titrujeme odměrným roztokem HCl a stanovíme tak KNK4,5 počáteční. Do zabroušené 250 ml láhve se odměří půl lžičky uhličitanu vápenatého.Láhev se opatrně naplní zkoušenou vodou po hrdlo, uzavře se tak, aby v hrdle nezůstala žádná bublina a ponechá za občasného protřepávání 30 min.reagovat. Potom se zhruba 200 ml roztoku zfiltruje do kádinky a z tohoto množsví se odměří 100 ml do titrační baňky. Titrací odměrným roztokem HCl se stanoví KNK4,5 koncové. Z rozdílů obou stanovení se vypočítá koncentrace (CO2)agr v mg/l.
(KNK4,5)p 2,0 ml
(KNK4,5)k 1,8 ml
Stanovení agresivního CO2-Heyerovou zkouškou - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, reagenční láhev 250 ml se zabroušenou zátkou, titrační baňky, kádinka 250 ml, analytická nálevka, filtrační papír, filtrační kruh, odměrný roztok HCl c =0,2061, uhličitan vápenatý-jemně rozetřený
Podstata:
Ke zkoumané vodě se přidá jemně rozetřený CaCO3.Agresivní CO2 reaguje s CaCO3 podle rovnice:
CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2
Stanovením koncentrace HCO3- (ozn.se KNK4,5- kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5) před přídavkem CaCO3 a po přídavku a ustanovení rovnováhy v roztoku se zjistí případný přírustek HCO3-, který odpovídá úbytku CO2 podle vztahu:
(CO2)agr = [ (KNK4,5)k - (KNK4,5)p ] (mmol/l)
Postup:
Do titrační baňky pipetujeme 100 ml zkoušené vodovodní vody a přidáme pár kapek metyloranže. Titrujeme odměrným roztokem HCl a stanovíme tak KNK4,5 počáteční. Do zabroušené 250 ml láhve se odměří půl lžičky uhličitanu vápenatého.Láhev se opatrně naplní zkoušenou vodou po hrdlo, uzavře se tak, aby v hrdle nezůstala žádná bublina a ponechá za občasného protřepávání 30 min.reagovat. Potom se zhruba 200 ml roztoku zfiltruje do kádinky a z tohoto množsví se odměří 100 ml do titrační baňky. Titrací odměrným roztokem HCl se stanoví KNK4,5 koncové. Z rozdílů obou stanovení se vypočítá koncentrace (CO2)agr v mg/l.
(KNK4,5)p 2,0 ml
(KNK4,5)k 1,8 ml
pipeta-50ml, byreta, reagenční láhev 250 ml se zabroušenou zátkou, titrační baňky, kádinka 250 ml, analytická nálevka, filtrační papír, filtrační kruh, odměrný roztok HCl c =0,2061, uhličitan vápenatý-jemně rozetřený
Podstata:
Ke zkoumané vodě se přidá jemně rozetřený CaCO3.Agresivní CO2 reaguje s CaCO3 podle rovnice:
CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2
Stanovením koncentrace HCO3- (ozn.se KNK4,5- kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5) před přídavkem CaCO3 a po přídavku a ustanovení rovnováhy v roztoku se zjistí případný přírustek HCO3-, který odpovídá úbytku CO2 podle vztahu:
(CO2)agr = [ (KNK4,5)k - (KNK4,5)p ] (mmol/l)
Postup:
Do titrační baňky pipetujeme 100 ml zkoušené vodovodní vody a přidáme pár kapek metyloranže. Titrujeme odměrným roztokem HCl a stanovíme tak KNK4,5 počáteční. Do zabroušené 250 ml láhve se odměří půl lžičky uhličitanu vápenatého.Láhev se opatrně naplní zkoušenou vodou po hrdlo, uzavře se tak, aby v hrdle nezůstala žádná bublina a ponechá za občasného protřepávání 30 min.reagovat. Potom se zhruba 200 ml roztoku zfiltruje do kádinky a z tohoto množsví se odměří 100 ml do titrační baňky. Titrací odměrným roztokem HCl se stanoví KNK4,5 koncové. Z rozdílů obou stanovení se vypočítá koncentrace (CO2)agr v mg/l.
(KNK4,5)p 2,0 ml
(KNK4,5)k 1,8 ml
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)