Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, roztok K2Cr2O7 c=0,1mol/l , H2SO4 (1+4), H3PO4 -10% roztok, difenylamin -1% roztok v koncentrované H2SO4
Podstata:
Stanovení železa bichromátometricky je normovaná metoda stanovení v silikátech, v rudách, slitinách apod.Reakce probíhá podle rovnice:
Cr2O72- + 6Fe2+ + 14H+ = 2Cr3+ + 6Fe3+ + 7H2O
K okyselení se používá kyseliny sírové a přidává se též kyselina fosforečná, která tvoří rozpustný komplex s FeIII i CrIII, a tím příznivě ovlivňuje průběh oxidace Fe2+ .Jako indikátor se přidává 1% roztok difenylaminu v koncentrované kyselině sírové, který se první kapkou přebytečného roztoku dichromanu zbarví modrofialově.
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou zbavenou kyslíku povařením. Řádně promícháme. Odpipetujeme 50 ml tohoto roztoku do titrační baňky, přidáme 10 ml zředěné H2SO4 (1+4) , 10 ml 10% kyseliny fosforečné a dvě kapky roztoku difenylaminu.Titrujeme roztokem dichromanu draselného rychlejším tempem, za stálého míchání tak dlouho až se zelené zbarvení roztoku začíná měnit v modrozelené.Pak se dotitruje zvolna do trvalého modrofialového zbarvení,které již další kapkou dichromanu neprohloubí.
Vzorek č. 1
Spotřeba 9,8 ml
9,8 ml……………….0,1 mol/l
50 ml ……………….X
------------------------------------
9,8 x 0,1 = 50 x X
X1=0,0196 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,095 g/l
Vzorek č.2
Spotřeba 9,6 ml
X2=0,0192 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,072 g/l
Vzorek č.3
Spotřeba 9,7 ml
X3=0,0194 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,083 g/l
aritm.průměr X=0,0194 mol/l tj.1,083g/l
Koncentrace FeII v roztoku železnaté soli je 0,0194 tj. 1,083g/l.
Zobrazují se příspěvky se štítkempostup. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempostup. Zobrazit všechny příspěvky
Stanovení koncentrace zředěné kyseliny - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok NaOH c=0,2 mol/l, metyloranž
Podstata:
Neznáme-li koncentraci kyseliny v analyzovaném roztoku ani přibližně,odměříme válečkem 10 ml vzorku a titrujeme bez nároku na přesnost.Z výsledku této titrace pak rozhodneme, budeme-li analyzovaný roztok pipetovat přímo (pokud možno ne méně než 10 ml) anebo jej nejdříve zředíme vodou.
Postup:
Předložený roztok silné kyseliny se kvantitativně převede ze zkumavky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodu do 250 ml.Vše řádně promícháme a odpipetujeme 50 ml do titrační baňky.Přidáme jako indikátor metyloranž a titrujeme roztokem NaOH o zjištěné látkové koncentraci c=0,195 mol/l
Vzorek č.1
Spotřeba 23,2 ml
50 ml kyseliny……………..X
23,2 ml NaOH ……………..0,195 mol/l
--------------------------------------------------
50 x X=23,2 x 0,195
X1=0,0948 mol/l
Vzorek č.2
Spotřeba 23,3 ml
50 x X=23,3 x 0,195
X2=0,09087 mol/l
Vzorek č.3
Spotřeba 23,3
X3=0,09087 mol/l
aritm.průměr X=0,09218 mol/l
M(1/2 H2SO4 ) x.c(1/2 H2SO4 ) = 0,5(2x1,008+32,06+4x16,00) x 0,09218=4,516 g/l
Koncentrace vzorku kyseliny po doplnění destilovanou vodou je 0,09218 mol/l tj. 4,516 g/l.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok NaOH c=0,2 mol/l, metyloranž
Podstata:
Neznáme-li koncentraci kyseliny v analyzovaném roztoku ani přibližně,odměříme válečkem 10 ml vzorku a titrujeme bez nároku na přesnost.Z výsledku této titrace pak rozhodneme, budeme-li analyzovaný roztok pipetovat přímo (pokud možno ne méně než 10 ml) anebo jej nejdříve zředíme vodou.
Postup:
Předložený roztok silné kyseliny se kvantitativně převede ze zkumavky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodu do 250 ml.Vše řádně promícháme a odpipetujeme 50 ml do titrační baňky.Přidáme jako indikátor metyloranž a titrujeme roztokem NaOH o zjištěné látkové koncentraci c=0,195 mol/l
Vzorek č.1
Spotřeba 23,2 ml
50 ml kyseliny……………..X
23,2 ml NaOH ……………..0,195 mol/l
--------------------------------------------------
50 x X=23,2 x 0,195
X1=0,0948 mol/l
Vzorek č.2
Spotřeba 23,3 ml
50 x X=23,3 x 0,195
X2=0,09087 mol/l
Vzorek č.3
Spotřeba 23,3
X3=0,09087 mol/l
aritm.průměr X=0,09218 mol/l
M(1/2 H2SO4 ) x.c(1/2 H2SO4 ) = 0,5(2x1,008+32,06+4x16,00) x 0,09218=4,516 g/l
Koncentrace vzorku kyseliny po doplnění destilovanou vodou je 0,09218 mol/l tj. 4,516 g/l.
Stanovení koncentrace FeII v roztocích železnatých solí - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, roztok K2Cr2O7 c=0,1mol/l , H2SO4 (1+4), H3PO4 -10% roztok, difenylamin -1% roztok v koncentrované H2SO4
Podstata:
Stanovení železa bichromátometricky je normovaná metoda stanovení v silikátech, v rudách, slitinách apod.Reakce probíhá podle rovnice:
Cr2O72- + 6Fe2+ + 14H+ = 2Cr3+ + 6Fe3+ + 7H2O
K okyselení se používá kyseliny sírové a přidává se též kyselina fosforečná, která tvoří rozpustný komplex s FeIII i CrIII, a tím příznivě ovlivňuje průběh oxidace Fe2+ .Jako indikátor se přidává 1% roztok difenylaminu v koncentrované kyselině sírové, který se první kapkou přebytečného roztoku dichromanu zbarví modrofialově.
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou zbavenou kyslíku povařením. Řádně promícháme. Odpipetujeme 50 ml tohoto roztoku do titrační baňky, přidáme 10 ml zředěné H2SO4 (1+4) , 10 ml 10% kyseliny fosforečné a dvě kapky roztoku difenylaminu.Titrujeme roztokem dichromanu draselného rychlejším tempem, za stálého míchání tak dlouho až se zelené zbarvení roztoku začíná měnit v modrozelené.Pak se dotitruje zvolna do trvalého modrofialového zbarvení,které již další kapkou dichromanu neprohloubí.
Vzorek č. 1
Spotřeba 9,8 ml
9,8 ml……………….0,1 mol/l
50 ml ……………….X
------------------------------------
9,8 x 0,1 = 50 x X
X1=0,0196 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,095 g/l
Vzorek č.2
Spotřeba 9,6 ml
X2=0,0192 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,072 g/l
Vzorek č.3
Spotřeba 9,7 ml
X3=0,0194 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,083 g/l
aritm.průměr X=0,0194 mol/l tj.1,083g/l
Koncentrace FeII v roztoku železnaté soli je 0,0194 tj. 1,083g/l.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, roztok K2Cr2O7 c=0,1mol/l , H2SO4 (1+4), H3PO4 -10% roztok, difenylamin -1% roztok v koncentrované H2SO4
Podstata:
Stanovení železa bichromátometricky je normovaná metoda stanovení v silikátech, v rudách, slitinách apod.Reakce probíhá podle rovnice:
Cr2O72- + 6Fe2+ + 14H+ = 2Cr3+ + 6Fe3+ + 7H2O
K okyselení se používá kyseliny sírové a přidává se též kyselina fosforečná, která tvoří rozpustný komplex s FeIII i CrIII, a tím příznivě ovlivňuje průběh oxidace Fe2+ .Jako indikátor se přidává 1% roztok difenylaminu v koncentrované kyselině sírové, který se první kapkou přebytečného roztoku dichromanu zbarví modrofialově.
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou zbavenou kyslíku povařením. Řádně promícháme. Odpipetujeme 50 ml tohoto roztoku do titrační baňky, přidáme 10 ml zředěné H2SO4 (1+4) , 10 ml 10% kyseliny fosforečné a dvě kapky roztoku difenylaminu.Titrujeme roztokem dichromanu draselného rychlejším tempem, za stálého míchání tak dlouho až se zelené zbarvení roztoku začíná měnit v modrozelené.Pak se dotitruje zvolna do trvalého modrofialového zbarvení,které již další kapkou dichromanu neprohloubí.
Vzorek č. 1
Spotřeba 9,8 ml
9,8 ml……………….0,1 mol/l
50 ml ……………….X
------------------------------------
9,8 x 0,1 = 50 x X
X1=0,0196 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,095 g/l
Vzorek č.2
Spotřeba 9,6 ml
X2=0,0192 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,072 g/l
Vzorek č.3
Spotřeba 9,7 ml
X3=0,0194 mol/l x M(Fe)=55,85 g/mol = 1,083 g/l
aritm.průměr X=0,0194 mol/l tj.1,083g/l
Koncentrace FeII v roztoku železnaté soli je 0,0194 tj. 1,083g/l.
Stanovení koncentrace zředěné kyseliny - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok NaOH c=0,2 mol/l, metyloranž
Podstata:
Neznáme-li koncentraci kyseliny v analyzovaném roztoku ani přibližně,odměříme válečkem 10 ml vzorku a titrujeme bez nároku na přesnost.Z výsledku této titrace pak rozhodneme, budeme-li analyzovaný roztok pipetovat přímo (pokud možno ne méně než 10 ml) anebo jej nejdříve zředíme vodou.
Postup:
Předložený roztok silné kyseliny se kvantitativně převede ze zkumavky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodu do 250 ml.Vše řádně promícháme a odpipetujeme 50 ml do titrační baňky.Přidáme jako indikátor metyloranž a titrujeme roztokem NaOH o zjištěné látkové koncentraci c=0,195 mol/l
Vzorek č.1
Spotřeba 23,2 ml
50 ml kyseliny……………..X
23,2 ml NaOH ……………..0,195 mol/l
--------------------------------------------------
50 x X=23,2 x 0,195
X1=0,0948 mol/l
Vzorek č.2
Spotřeba 23,3 ml
50 x X=23,3 x 0,195
X2=0,09087 mol/l
Vzorek č.3
Spotřeba 23,3
X3=0,09087 mol/l
aritm.průměr X=0,09218 mol/l
M(1/2 H2SO4 ) x.c(1/2 H2SO4 ) = 0,5(2x1,008+32,06+4x16,00) x 0,09218=4,516 g/l
Koncentrace vzorku kyseliny po doplnění destilovanou vodou je 0,09218 mol/l tj. 4,516 g/l.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok NaOH c=0,2 mol/l, metyloranž
Podstata:
Neznáme-li koncentraci kyseliny v analyzovaném roztoku ani přibližně,odměříme válečkem 10 ml vzorku a titrujeme bez nároku na přesnost.Z výsledku této titrace pak rozhodneme, budeme-li analyzovaný roztok pipetovat přímo (pokud možno ne méně než 10 ml) anebo jej nejdříve zředíme vodou.
Postup:
Předložený roztok silné kyseliny se kvantitativně převede ze zkumavky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodu do 250 ml.Vše řádně promícháme a odpipetujeme 50 ml do titrační baňky.Přidáme jako indikátor metyloranž a titrujeme roztokem NaOH o zjištěné látkové koncentraci c=0,195 mol/l
Vzorek č.1
Spotřeba 23,2 ml
50 ml kyseliny……………..X
23,2 ml NaOH ……………..0,195 mol/l
--------------------------------------------------
50 x X=23,2 x 0,195
X1=0,0948 mol/l
Vzorek č.2
Spotřeba 23,3 ml
50 x X=23,3 x 0,195
X2=0,09087 mol/l
Vzorek č.3
Spotřeba 23,3
X3=0,09087 mol/l
aritm.průměr X=0,09218 mol/l
M(1/2 H2SO4 ) x.c(1/2 H2SO4 ) = 0,5(2x1,008+32,06+4x16,00) x 0,09218=4,516 g/l
Koncentrace vzorku kyseliny po doplnění destilovanou vodou je 0,09218 mol/l tj. 4,516 g/l.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku tj. tvrdost vody - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, hydroxid sodný c=0,2 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou na 250 ml a promícháme. Pipetujeme 25 ml roztoku do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,6 ml
Vzorek 2.
spotřeba 7,5 ml
Vzorek 3.
spotřeba 7,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 7,6 .(1000:25)=15,2 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 15,2 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, hydroxid sodný c=0,2 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou na 250 ml a promícháme. Pipetujeme 25 ml roztoku do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,6 ml
Vzorek 2.
spotřeba 7,5 ml
Vzorek 3.
spotřeba 7,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 7,6 .(1000:25)=15,2 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 15,2 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku tj. tvrdost vody - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Dodaný vzorek brněnské pitné vody s přídavkem vápníku pořádně promícháme a pipetujeme 50 ml do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku . Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,5 ml výsledek pro jeho odchylku neuvažuji (nepřesnost měření)
Vzorek 2.
spotřeba 6,6 ml
Vzorek 3.
spotřeba 6,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 6,65 .(1000: 50) = 6,65 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 6,65 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Dodaný vzorek brněnské pitné vody s přídavkem vápníku pořádně promícháme a pipetujeme 50 ml do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku . Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,5 ml výsledek pro jeho odchylku neuvažuji (nepřesnost měření)
Vzorek 2.
spotřeba 6,6 ml
Vzorek 3.
spotřeba 6,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 6,65 .(1000: 50) = 6,65 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 6,65 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku tj. tvrdost vody - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, hydroxid sodný c=0,2 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou na 250 ml a promícháme. Pipetujeme 25 ml roztoku do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,6 ml
Vzorek 2.
spotřeba 7,5 ml
Vzorek 3.
spotřeba 7,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 7,6 .(1000:25)=15,2 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 15,2 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, hydroxid sodný c=0,2 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Ze zkumavky kvantitativně převedeme dané množství látky do odměrné baňky a doplníme destilovanou vodou na 250 ml a promícháme. Pipetujeme 25 ml roztoku do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku. Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,6 ml
Vzorek 2.
spotřeba 7,5 ml
Vzorek 3.
spotřeba 7,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 7,6 .(1000:25)=15,2 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 15,2 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
Stanovení sumy vápníku a hořčíku tj. tvrdost vody - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Dodaný vzorek brněnské pitné vody s přídavkem vápníku pořádně promícháme a pipetujeme 50 ml do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku . Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,5 ml výsledek pro jeho odchylku neuvažuji (nepřesnost měření)
Vzorek 2.
spotřeba 6,6 ml
Vzorek 3.
spotřeba 6,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 6,65 .(1000: 50) = 6,65 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 6,65 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka 250 ml , titrační baňky, analytická nálevka, amoniakální tlumivý roztok pH 10 v odměřovací nádobě tzv. „bažant“ , Chelaton 3 –odměrný roztok c=0,05 mol/l, eriochromčerň T-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným (1+99).
Podstata:
Pravidelnou součástí podzemních i povrchových vod jsou kationty dvojmocných kovů alkalických zemin, především pak vápníku a hořčíku. Jejich přítomnost je závislá na množství rozpuštěného oxidu uhličitého, který zajišťuje rovnovážný stav rovnice:
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2HCO3-
Tyto složky lze společně stanovit chelatometrickou titraci na eriochromovou čerň T jako indikátor při pH 10. Je-li speciálně požadováno, stanovuje se vápník samostatně na indikátor murexid nebo fluorexon při pH 12 -13.Koncentrace těchto iontů určuje celkovou tvrdost vody, která je definována jako součet koncentrací (Mg2+ + Ca2+ + Sr2+ + Ba2+ ) v milimolech na litr.V podstatě je lhostejné jaká sloučenina uvedených iontů je přítomna, zda jde o sírany, hydrogenuhličitany či jiné soli,zda převažuje kation Ca2+ či Mg2+
Postup:
Dodaný vzorek brněnské pitné vody s přídavkem vápníku pořádně promícháme a pipetujeme 50 ml do titrační baňky. Postupně přidáváme 10 ml amoniakálního tlumivého roztoku . Po promíchání přidáme malé množství indikátoru, až se roztok zbarví vínově červeně. Titrujeme odměrným roztokem Chelatonu 3 do modrého zbarvení.
Vzorek 1.
spotřeba titrantu - 7,5 ml výsledek pro jeho odchylku neuvažuji (nepřesnost měření)
Vzorek 2.
spotřeba 6,6 ml
Vzorek 3.
spotřeba 6,7 ml
Výpočet tvrdosti vody: 0,05 . 6,65 .(1000: 50) = 6,65 milimol/l
Tvrdost zjišťovaného vzorku vody je 6,65 milimolů kationtů dvojmocných alkalických kovů v litru.
Stanovení chemické spotřeba kyslíku manganistanem- CHSKMn - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, Erlenmayerova baňka, titrační baňky, analytická nálevka, kahan, trojnožka, kyselina sírová (1+2), kyselina sírová (1+15), manganistan draselný c=0,0099 mol/l , kyselina šťavelová c=0,01 mol/l
Podstata:
K chemickému rozboru betonářské vody podle ČSN 73 2028 se odebírají dva litry vzorku do skleněné, speciálně čištěné láhve se zabroušenou zátkou. Ta se před odběrem ještě třikrát vypláchne zkoušenou vodou. Pak se láhev opatrně naplní až po horní okraj hrdla a ihned se důkladně zavře. Na štítek se napíše vedle označení původního vzorku též datum, místo a hloubka odběru, druh vody (podzemní, studniční, říční apod.), jméno vzorkaře a další potřebné údaje.
CHSK je hlavním kritériem pro posouzení koncentrace veškerých obsažených organických látek. Jako oxidovadel při stanovení CHSK se užívá KMnO4 nebo K2Cr2O7 a oxidace se provádí za přesně stanovených podmínek.
Postup:
Do Erlenmayerovy baňky napipetujeme 100 ml vzorku vody. Přidáme 5 ml zředěné kyseliny sírové, 20 ml manganistanu draselného a několik varných kuliček. Směs rychle zahřejeme k varu ( do 5 min.), var zmírníme a vaříme pod mineralizační zátkou ( použijeme obrácenou nálevku) 10 minut. K horkému roztoku přidáme za stálého míchání 20 ml kyseliny šťavelové. Titrujeme bezbarvý roztok za horka odměrným roztokem KMnO4 do slabě růžového zabarvení. Teplota při titraci nesmí klesnout pod 80oC.
Výpočet: ( Vs-Ve ) . c .M (1/2 O) .103
Vo
Vs........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci slepého vzorku
Ve........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci
Vo........objem vzorku použitého pro stanovení
c...........látková koncentrace odměrného roztoku KMnO4
M (1/2 O) = 8 g/mol
Vzorek č.1
spotřeba manganistanu- 5,7 ml
Vzorek č.2 (slepé stan.)
spotřeba manganistanu- 4,2 ml
( 5,7-4,2 ) . 0,0099 . 8 .1000 :100 =1,188 mg/l
Koncentrace organických látek ve vodě je 1,188 mg/l.
pipeta-50ml, byreta, Erlenmayerova baňka, titrační baňky, analytická nálevka, kahan, trojnožka, kyselina sírová (1+2), kyselina sírová (1+15), manganistan draselný c=0,0099 mol/l , kyselina šťavelová c=0,01 mol/l
Podstata:
K chemickému rozboru betonářské vody podle ČSN 73 2028 se odebírají dva litry vzorku do skleněné, speciálně čištěné láhve se zabroušenou zátkou. Ta se před odběrem ještě třikrát vypláchne zkoušenou vodou. Pak se láhev opatrně naplní až po horní okraj hrdla a ihned se důkladně zavře. Na štítek se napíše vedle označení původního vzorku též datum, místo a hloubka odběru, druh vody (podzemní, studniční, říční apod.), jméno vzorkaře a další potřebné údaje.
CHSK je hlavním kritériem pro posouzení koncentrace veškerých obsažených organických látek. Jako oxidovadel při stanovení CHSK se užívá KMnO4 nebo K2Cr2O7 a oxidace se provádí za přesně stanovených podmínek.
Postup:
Do Erlenmayerovy baňky napipetujeme 100 ml vzorku vody. Přidáme 5 ml zředěné kyseliny sírové, 20 ml manganistanu draselného a několik varných kuliček. Směs rychle zahřejeme k varu ( do 5 min.), var zmírníme a vaříme pod mineralizační zátkou ( použijeme obrácenou nálevku) 10 minut. K horkému roztoku přidáme za stálého míchání 20 ml kyseliny šťavelové. Titrujeme bezbarvý roztok za horka odměrným roztokem KMnO4 do slabě růžového zabarvení. Teplota při titraci nesmí klesnout pod 80oC.
Výpočet: ( Vs-Ve ) . c .M (1/2 O) .103
Vo
Vs........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci slepého vzorku
Ve........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci
Vo........objem vzorku použitého pro stanovení
c...........látková koncentrace odměrného roztoku KMnO4
M (1/2 O) = 8 g/mol
Vzorek č.1
spotřeba manganistanu- 5,7 ml
Vzorek č.2 (slepé stan.)
spotřeba manganistanu- 4,2 ml
( 5,7-4,2 ) . 0,0099 . 8 .1000 :100 =1,188 mg/l
Koncentrace organických látek ve vodě je 1,188 mg/l.
Stanovení chemické spotřeba kyslíku manganistanem- CHSKMn - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, Erlenmayerova baňka, titrační baňky, analytická nálevka, kahan, trojnožka, kyselina sírová (1+2), kyselina sírová (1+15), manganistan draselný c=0,0099 mol/l , kyselina šťavelová c=0,01 mol/l
Podstata:
K chemickému rozboru betonářské vody podle ČSN 73 2028 se odebírají dva litry vzorku do skleněné, speciálně čištěné láhve se zabroušenou zátkou. Ta se před odběrem ještě třikrát vypláchne zkoušenou vodou. Pak se láhev opatrně naplní až po horní okraj hrdla a ihned se důkladně zavře. Na štítek se napíše vedle označení původního vzorku též datum, místo a hloubka odběru, druh vody (podzemní, studniční, říční apod.), jméno vzorkaře a další potřebné údaje.
CHSK je hlavním kritériem pro posouzení koncentrace veškerých obsažených organických látek. Jako oxidovadel při stanovení CHSK se užívá KMnO4 nebo K2Cr2O7 a oxidace se provádí za přesně stanovených podmínek.
Postup:
Do Erlenmayerovy baňky napipetujeme 100 ml vzorku vody. Přidáme 5 ml zředěné kyseliny sírové, 20 ml manganistanu draselného a několik varných kuliček. Směs rychle zahřejeme k varu ( do 5 min.), var zmírníme a vaříme pod mineralizační zátkou ( použijeme obrácenou nálevku) 10 minut. K horkému roztoku přidáme za stálého míchání 20 ml kyseliny šťavelové. Titrujeme bezbarvý roztok za horka odměrným roztokem KMnO4 do slabě růžového zabarvení. Teplota při titraci nesmí klesnout pod 80oC.
Výpočet: ( Vs-Ve ) . c .M (1/2 O) .103
Vo
Vs........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci slepého vzorku
Ve........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci
Vo........objem vzorku použitého pro stanovení
c...........látková koncentrace odměrného roztoku KMnO4
M (1/2 O) = 8 g/mol
Vzorek č.1
spotřeba manganistanu- 5,7 ml
Vzorek č.2 (slepé stan.)
spotřeba manganistanu- 4,2 ml
( 5,7-4,2 ) . 0,0099 . 8 .1000 :100 =1,188 mg/l
Koncentrace organických látek ve vodě je 1,188 mg/l.
pipeta-50ml, byreta, Erlenmayerova baňka, titrační baňky, analytická nálevka, kahan, trojnožka, kyselina sírová (1+2), kyselina sírová (1+15), manganistan draselný c=0,0099 mol/l , kyselina šťavelová c=0,01 mol/l
Podstata:
K chemickému rozboru betonářské vody podle ČSN 73 2028 se odebírají dva litry vzorku do skleněné, speciálně čištěné láhve se zabroušenou zátkou. Ta se před odběrem ještě třikrát vypláchne zkoušenou vodou. Pak se láhev opatrně naplní až po horní okraj hrdla a ihned se důkladně zavře. Na štítek se napíše vedle označení původního vzorku též datum, místo a hloubka odběru, druh vody (podzemní, studniční, říční apod.), jméno vzorkaře a další potřebné údaje.
CHSK je hlavním kritériem pro posouzení koncentrace veškerých obsažených organických látek. Jako oxidovadel při stanovení CHSK se užívá KMnO4 nebo K2Cr2O7 a oxidace se provádí za přesně stanovených podmínek.
Postup:
Do Erlenmayerovy baňky napipetujeme 100 ml vzorku vody. Přidáme 5 ml zředěné kyseliny sírové, 20 ml manganistanu draselného a několik varných kuliček. Směs rychle zahřejeme k varu ( do 5 min.), var zmírníme a vaříme pod mineralizační zátkou ( použijeme obrácenou nálevku) 10 minut. K horkému roztoku přidáme za stálého míchání 20 ml kyseliny šťavelové. Titrujeme bezbarvý roztok za horka odměrným roztokem KMnO4 do slabě růžového zabarvení. Teplota při titraci nesmí klesnout pod 80oC.
Výpočet: ( Vs-Ve ) . c .M (1/2 O) .103
Vo
Vs........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci slepého vzorku
Ve........objem odměrného roztoku manganistanu při titraci
Vo........objem vzorku použitého pro stanovení
c...........látková koncentrace odměrného roztoku KMnO4
M (1/2 O) = 8 g/mol
Vzorek č.1
spotřeba manganistanu- 5,7 ml
Vzorek č.2 (slepé stan.)
spotřeba manganistanu- 4,2 ml
( 5,7-4,2 ) . 0,0099 . 8 .1000 :100 =1,188 mg/l
Koncentrace organických látek ve vodě je 1,188 mg/l.
Stanovení agresivního CO2-Heyerovou zkouškou - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, reagenční láhev 250 ml se zabroušenou zátkou, titrační baňky, kádinka 250 ml, analytická nálevka, filtrační papír, filtrační kruh, odměrný roztok HCl c =0,2061, uhličitan vápenatý-jemně rozetřený
Podstata:
Ke zkoumané vodě se přidá jemně rozetřený CaCO3.Agresivní CO2 reaguje s CaCO3 podle rovnice:
CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2
Stanovením koncentrace HCO3- (ozn.se KNK4,5- kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5) před přídavkem CaCO3 a po přídavku a ustanovení rovnováhy v roztoku se zjistí případný přírustek HCO3-, který odpovídá úbytku CO2 podle vztahu:
(CO2)agr = [ (KNK4,5)k - (KNK4,5)p ] (mmol/l)
Postup:
Do titrační baňky pipetujeme 100 ml zkoušené vodovodní vody a přidáme pár kapek metyloranže. Titrujeme odměrným roztokem HCl a stanovíme tak KNK4,5 počáteční. Do zabroušené 250 ml láhve se odměří půl lžičky uhličitanu vápenatého.Láhev se opatrně naplní zkoušenou vodou po hrdlo, uzavře se tak, aby v hrdle nezůstala žádná bublina a ponechá za občasného protřepávání 30 min.reagovat. Potom se zhruba 200 ml roztoku zfiltruje do kádinky a z tohoto množsví se odměří 100 ml do titrační baňky. Titrací odměrným roztokem HCl se stanoví KNK4,5 koncové. Z rozdílů obou stanovení se vypočítá koncentrace (CO2)agr v mg/l.
(KNK4,5)p 2,0 ml
(KNK4,5)k 1,8 ml
pipeta-50ml, byreta, reagenční láhev 250 ml se zabroušenou zátkou, titrační baňky, kádinka 250 ml, analytická nálevka, filtrační papír, filtrační kruh, odměrný roztok HCl c =0,2061, uhličitan vápenatý-jemně rozetřený
Podstata:
Ke zkoumané vodě se přidá jemně rozetřený CaCO3.Agresivní CO2 reaguje s CaCO3 podle rovnice:
CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2
Stanovením koncentrace HCO3- (ozn.se KNK4,5- kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5) před přídavkem CaCO3 a po přídavku a ustanovení rovnováhy v roztoku se zjistí případný přírustek HCO3-, který odpovídá úbytku CO2 podle vztahu:
(CO2)agr = [ (KNK4,5)k - (KNK4,5)p ] (mmol/l)
Postup:
Do titrační baňky pipetujeme 100 ml zkoušené vodovodní vody a přidáme pár kapek metyloranže. Titrujeme odměrným roztokem HCl a stanovíme tak KNK4,5 počáteční. Do zabroušené 250 ml láhve se odměří půl lžičky uhličitanu vápenatého.Láhev se opatrně naplní zkoušenou vodou po hrdlo, uzavře se tak, aby v hrdle nezůstala žádná bublina a ponechá za občasného protřepávání 30 min.reagovat. Potom se zhruba 200 ml roztoku zfiltruje do kádinky a z tohoto množsví se odměří 100 ml do titrační baňky. Titrací odměrným roztokem HCl se stanoví KNK4,5 koncové. Z rozdílů obou stanovení se vypočítá koncentrace (CO2)agr v mg/l.
(KNK4,5)p 2,0 ml
(KNK4,5)k 1,8 ml
Stanovení agresivního CO2-Heyerovou zkouškou - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, reagenční láhev 250 ml se zabroušenou zátkou, titrační baňky, kádinka 250 ml, analytická nálevka, filtrační papír, filtrační kruh, odměrný roztok HCl c =0,2061, uhličitan vápenatý-jemně rozetřený
Podstata:
Ke zkoumané vodě se přidá jemně rozetřený CaCO3.Agresivní CO2 reaguje s CaCO3 podle rovnice:
CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2
Stanovením koncentrace HCO3- (ozn.se KNK4,5- kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5) před přídavkem CaCO3 a po přídavku a ustanovení rovnováhy v roztoku se zjistí případný přírustek HCO3-, který odpovídá úbytku CO2 podle vztahu:
(CO2)agr = [ (KNK4,5)k - (KNK4,5)p ] (mmol/l)
Postup:
Do titrační baňky pipetujeme 100 ml zkoušené vodovodní vody a přidáme pár kapek metyloranže. Titrujeme odměrným roztokem HCl a stanovíme tak KNK4,5 počáteční. Do zabroušené 250 ml láhve se odměří půl lžičky uhličitanu vápenatého.Láhev se opatrně naplní zkoušenou vodou po hrdlo, uzavře se tak, aby v hrdle nezůstala žádná bublina a ponechá za občasného protřepávání 30 min.reagovat. Potom se zhruba 200 ml roztoku zfiltruje do kádinky a z tohoto množsví se odměří 100 ml do titrační baňky. Titrací odměrným roztokem HCl se stanoví KNK4,5 koncové. Z rozdílů obou stanovení se vypočítá koncentrace (CO2)agr v mg/l.
(KNK4,5)p 2,0 ml
(KNK4,5)k 1,8 ml
pipeta-50ml, byreta, reagenční láhev 250 ml se zabroušenou zátkou, titrační baňky, kádinka 250 ml, analytická nálevka, filtrační papír, filtrační kruh, odměrný roztok HCl c =0,2061, uhličitan vápenatý-jemně rozetřený
Podstata:
Ke zkoumané vodě se přidá jemně rozetřený CaCO3.Agresivní CO2 reaguje s CaCO3 podle rovnice:
CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2
Stanovením koncentrace HCO3- (ozn.se KNK4,5- kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5) před přídavkem CaCO3 a po přídavku a ustanovení rovnováhy v roztoku se zjistí případný přírustek HCO3-, který odpovídá úbytku CO2 podle vztahu:
(CO2)agr = [ (KNK4,5)k - (KNK4,5)p ] (mmol/l)
Postup:
Do titrační baňky pipetujeme 100 ml zkoušené vodovodní vody a přidáme pár kapek metyloranže. Titrujeme odměrným roztokem HCl a stanovíme tak KNK4,5 počáteční. Do zabroušené 250 ml láhve se odměří půl lžičky uhličitanu vápenatého.Láhev se opatrně naplní zkoušenou vodou po hrdlo, uzavře se tak, aby v hrdle nezůstala žádná bublina a ponechá za občasného protřepávání 30 min.reagovat. Potom se zhruba 200 ml roztoku zfiltruje do kádinky a z tohoto množsví se odměří 100 ml do titrační baňky. Titrací odměrným roztokem HCl se stanoví KNK4,5 koncové. Z rozdílů obou stanovení se vypočítá koncentrace (CO2)agr v mg/l.
(KNK4,5)p 2,0 ml
(KNK4,5)k 1,8 ml
Stanovení nerozpustných uhličitanů v dolomit.vápenci - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml , titrační baňky, analytická nálevka, analytické váhy, třecí miska s tloučkem, kahan, odměrný roztok HCl (c=0,2061 mol/l ), odměrný roztok NaOH (c=0,2071 mol/l), metyloranž-indikátor.
Postup:
Nejprve jsme si diferenčně navážili 2 vzorky jemně rozdrceného dolomitického vápence, potom je kvantitavně převedeme do titrační baňky, pipetujeme 50 ml HCl. Jakmile roztok přestane šumět, zahřejeme pozvolna na síťce k varu.Dáváme však pozor, aby roztok nevařil, HCl je těkavá. Nad titrační baňkou máme krycí sklíčko, aby nedocházelo k únikům par a tím pádem ke zkreslení měření. Pokud již máme vzorek zjevně rozpuštěný, přestaneme zahřívat, opláchneme krycí sklíčko i stěny baňky destilovanou vodou.Zároveň roztok zchladíme. Po přídavku metyloranže se titruje přebytek kyseliny chlorovodíkové odměrným roztokem NaOH do cibulového zbarvení.
Navážka A: 0,2473 g ....spotřeba NaOH 22,3 ml
Navážka B: 0,2563 g .... 22,0 ml
Výpočet nerozpustných uhličitanů:
A: (22,00:1000) . (50 . 0,2061-22,3 . 0,2071) . (100:0,2473)=50,59 (% CO2)
B: (22,00:1000) . (50 . 0,2061-22,0 . 0,2071) . (100:0,2563)=49,35 (% CO2)
aritm.průměr- 49,97%
Zjištěný obsah nerozpustných uhličitanů v dolomitickém vápenci je 49,97 %.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml , titrační baňky, analytická nálevka, analytické váhy, třecí miska s tloučkem, kahan, odměrný roztok HCl (c=0,2061 mol/l ), odměrný roztok NaOH (c=0,2071 mol/l), metyloranž-indikátor.
Postup:
Nejprve jsme si diferenčně navážili 2 vzorky jemně rozdrceného dolomitického vápence, potom je kvantitavně převedeme do titrační baňky, pipetujeme 50 ml HCl. Jakmile roztok přestane šumět, zahřejeme pozvolna na síťce k varu.Dáváme však pozor, aby roztok nevařil, HCl je těkavá. Nad titrační baňkou máme krycí sklíčko, aby nedocházelo k únikům par a tím pádem ke zkreslení měření. Pokud již máme vzorek zjevně rozpuštěný, přestaneme zahřívat, opláchneme krycí sklíčko i stěny baňky destilovanou vodou.Zároveň roztok zchladíme. Po přídavku metyloranže se titruje přebytek kyseliny chlorovodíkové odměrným roztokem NaOH do cibulového zbarvení.
Navážka A: 0,2473 g ....spotřeba NaOH 22,3 ml
Navážka B: 0,2563 g .... 22,0 ml
Výpočet nerozpustných uhličitanů:
A: (22,00:1000) . (50 . 0,2061-22,3 . 0,2071) . (100:0,2473)=50,59 (% CO2)
B: (22,00:1000) . (50 . 0,2061-22,0 . 0,2071) . (100:0,2563)=49,35 (% CO2)
aritm.průměr- 49,97%
Zjištěný obsah nerozpustných uhličitanů v dolomitickém vápenci je 49,97 %.
Stanovení nerozpustných uhličitanů v dolomit.vápenci - Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml , titrační baňky, analytická nálevka, analytické váhy, třecí miska s tloučkem, kahan, odměrný roztok HCl (c=0,2061 mol/l ), odměrný roztok NaOH (c=0,2071 mol/l), metyloranž-indikátor.
Postup:
Nejprve jsme si diferenčně navážili 2 vzorky jemně rozdrceného dolomitického vápence, potom je kvantitavně převedeme do titrační baňky, pipetujeme 50 ml HCl. Jakmile roztok přestane šumět, zahřejeme pozvolna na síťce k varu.Dáváme však pozor, aby roztok nevařil, HCl je těkavá. Nad titrační baňkou máme krycí sklíčko, aby nedocházelo k únikům par a tím pádem ke zkreslení měření. Pokud již máme vzorek zjevně rozpuštěný, přestaneme zahřívat, opláchneme krycí sklíčko i stěny baňky destilovanou vodou.Zároveň roztok zchladíme. Po přídavku metyloranže se titruje přebytek kyseliny chlorovodíkové odměrným roztokem NaOH do cibulového zbarvení.
Navážka A: 0,2473 g ....spotřeba NaOH 22,3 ml
Navážka B: 0,2563 g .... 22,0 ml
Výpočet nerozpustných uhličitanů:
A: (22,00:1000) . (50 . 0,2061-22,3 . 0,2071) . (100:0,2473)=50,59 (% CO2)
B: (22,00:1000) . (50 . 0,2061-22,0 . 0,2071) . (100:0,2563)=49,35 (% CO2)
aritm.průměr- 49,97%
Zjištěný obsah nerozpustných uhličitanů v dolomitickém vápenci je 49,97 %.
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml , titrační baňky, analytická nálevka, analytické váhy, třecí miska s tloučkem, kahan, odměrný roztok HCl (c=0,2061 mol/l ), odměrný roztok NaOH (c=0,2071 mol/l), metyloranž-indikátor.
Postup:
Nejprve jsme si diferenčně navážili 2 vzorky jemně rozdrceného dolomitického vápence, potom je kvantitavně převedeme do titrační baňky, pipetujeme 50 ml HCl. Jakmile roztok přestane šumět, zahřejeme pozvolna na síťce k varu.Dáváme však pozor, aby roztok nevařil, HCl je těkavá. Nad titrační baňkou máme krycí sklíčko, aby nedocházelo k únikům par a tím pádem ke zkreslení měření. Pokud již máme vzorek zjevně rozpuštěný, přestaneme zahřívat, opláchneme krycí sklíčko i stěny baňky destilovanou vodou.Zároveň roztok zchladíme. Po přídavku metyloranže se titruje přebytek kyseliny chlorovodíkové odměrným roztokem NaOH do cibulového zbarvení.
Navážka A: 0,2473 g ....spotřeba NaOH 22,3 ml
Navážka B: 0,2563 g .... 22,0 ml
Výpočet nerozpustných uhličitanů:
A: (22,00:1000) . (50 . 0,2061-22,3 . 0,2071) . (100:0,2473)=50,59 (% CO2)
B: (22,00:1000) . (50 . 0,2061-22,0 . 0,2071) . (100:0,2563)=49,35 (% CO2)
aritm.průměr- 49,97%
Zjištěný obsah nerozpustných uhličitanů v dolomitickém vápenci je 49,97 %.
Chelatometrické stanovení oxidu vápenatého
Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok Chelatonu , HCl (1+1), hydroxid draselný 20% roztok, fluorexon-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným v poměru 1+99, trietanolamin-20% roztok
Podstata:
Stanovení spočívá v přímé titraci kationtu Ca2+ v analyzovaném roztoku odměrným roztokem Chelatonu 3 v silně alkalickém prostředí na indikátor fluorexon nebo murexid. Stanovení lze provádět i v přítomnosti hořčíku, který tvoří s chelatonem slabší komplex, takže se v přítomnosti obou elementů titruje (tj.váže do chelátu) nejprve kation Ca2+.
Postup:
Pipetujeme 25 ml vzorku z 250 ml nádoby. Jedná se o ten samý roztok, kterého jsme využívali pro stanovení sumy vápníku a hořčíku.Vzorek doplníme destilovanou vodou na objem 50 ml a vytvoříme vhodné prostředí pro titraci, tj.přidáme 15 ml 20% roztoku trietanolaminu, 20 ml 20% hydoxidu draselného. Titrujeme roztokem Chelatonu 3 na indikátor fluorexon.
Vzorek 1
spotřeba 3,9 ml Chelatonu 3
Vzorek 2
spotřeba 3,9 ml Chelatonu 3 .....vzorek 3 jsem z důvodu nedostatku času neprováděl.
Výpočet CaO:
Chelaton 3.....c=0,05 mol/l
(3,9 . 0,05):1000 . (1000:50) = 0,0039 mol/l . 56,08 g/mol (MCaO) = 0,2187 g/l
Zjištěná koncentrace CaO ve vzorku je 0,2187 g/l.
Výpočet MgO z rozdílu suma CaO+MgO – CaO
7,6 ml......titrace CaO+MgO
3,9 ml......titrace CaO
----------------------------------
(7,6-3,9) . 0,05:1000 . 1000:50 = 0,0037 mol/l . 40,304 g/mol (MMgO) =0,14912g/l
Výpočtem zjištěná koncentrace MgO ve vzorku je 0,14912 g/l.
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok Chelatonu , HCl (1+1), hydroxid draselný 20% roztok, fluorexon-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným v poměru 1+99, trietanolamin-20% roztok
Podstata:
Stanovení spočívá v přímé titraci kationtu Ca2+ v analyzovaném roztoku odměrným roztokem Chelatonu 3 v silně alkalickém prostředí na indikátor fluorexon nebo murexid. Stanovení lze provádět i v přítomnosti hořčíku, který tvoří s chelatonem slabší komplex, takže se v přítomnosti obou elementů titruje (tj.váže do chelátu) nejprve kation Ca2+.
Postup:
Pipetujeme 25 ml vzorku z 250 ml nádoby. Jedná se o ten samý roztok, kterého jsme využívali pro stanovení sumy vápníku a hořčíku.Vzorek doplníme destilovanou vodou na objem 50 ml a vytvoříme vhodné prostředí pro titraci, tj.přidáme 15 ml 20% roztoku trietanolaminu, 20 ml 20% hydoxidu draselného. Titrujeme roztokem Chelatonu 3 na indikátor fluorexon.
Vzorek 1
spotřeba 3,9 ml Chelatonu 3
Vzorek 2
spotřeba 3,9 ml Chelatonu 3 .....vzorek 3 jsem z důvodu nedostatku času neprováděl.
Výpočet CaO:
Chelaton 3.....c=0,05 mol/l
(3,9 . 0,05):1000 . (1000:50) = 0,0039 mol/l . 56,08 g/mol (MCaO) = 0,2187 g/l
Zjištěná koncentrace CaO ve vzorku je 0,2187 g/l.
Výpočet MgO z rozdílu suma CaO+MgO – CaO
7,6 ml......titrace CaO+MgO
3,9 ml......titrace CaO
----------------------------------
(7,6-3,9) . 0,05:1000 . 1000:50 = 0,0037 mol/l . 40,304 g/mol (MMgO) =0,14912g/l
Výpočtem zjištěná koncentrace MgO ve vzorku je 0,14912 g/l.
Chelatometrické stanovení oxidu vápenatého v dolomitu
Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml, titrační baňky, analytická nálevka, analytické váhy, odměrný roztok Chelatonu c=0,05 mol/l ,HCl (1+1), hydroxid draselný 20% roztok, fluorexon-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným v poměru 1+99, trietanolamin -20% roztok, CaCl2 –roztok.
Podstata:
Stanovení spočívá v přímé titraci kationtu Ca2+ v analyzovaném roztoku odměrným roztokem Chelatonu 3 v silně alkalickém prostředí na indikátor fluorexon nebo murexid. Stanovení lze provádět i v přítomnosti hořčíku, který tvoří s Chelatonem slabší komplex, takže se v přítomnosti obou elementů titruje (tj.váže do chelátu) nejprve kation Ca2+.
Postup:
Na analytických váhách navážíme s přesností na 4 desetinná místa 0,5g drceného vzorku dolomitu, který přesypeme do kádinky a přilejeme 20 ml zředěné HCl (1+1). Přikryjeme hodinovým sklíčkem a zahříváme nad plamenem až do varu, kde se nám začnou zrnka dolomitu rozpouštět. Vzniklý roztok kvantitativně převedeme do 500 ml odměrné baňky, doplníme do 500 ml destilovanou vodou a promícháme. Poté pipetujeme 50 ml do jednotlivých titračních baněk a přidáváme 5 ml CaCl2 –roztok, 15 ml trichloraminu a 20 ml KOH-20%.Jako indikátor použijeme fluorexon.Titrujeme roztokem Chelatonu 3 o koncentraci c=0,05 mol/l až do vymizení zelené fluorescence.
Navážka 0,4698 g dolomitu (poč.stav-0,4698g ; ztráta po vysypání 0,0000g )
1.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml Chelatonu 3
2.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml
3.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml
Výpočet obsahu CaO v %:(56,08:1000).0,05.6,5.(500:50).(100:0,4698)=38,80 (%CaO)
Zjištěný obsah CaO v dolomitu je 38,8%.
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml, titrační baňky, analytická nálevka, analytické váhy, odměrný roztok Chelatonu c=0,05 mol/l ,HCl (1+1), hydroxid draselný 20% roztok, fluorexon-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným v poměru 1+99, trietanolamin -20% roztok, CaCl2 –roztok.
Podstata:
Stanovení spočívá v přímé titraci kationtu Ca2+ v analyzovaném roztoku odměrným roztokem Chelatonu 3 v silně alkalickém prostředí na indikátor fluorexon nebo murexid. Stanovení lze provádět i v přítomnosti hořčíku, který tvoří s Chelatonem slabší komplex, takže se v přítomnosti obou elementů titruje (tj.váže do chelátu) nejprve kation Ca2+.
Postup:
Na analytických váhách navážíme s přesností na 4 desetinná místa 0,5g drceného vzorku dolomitu, který přesypeme do kádinky a přilejeme 20 ml zředěné HCl (1+1). Přikryjeme hodinovým sklíčkem a zahříváme nad plamenem až do varu, kde se nám začnou zrnka dolomitu rozpouštět. Vzniklý roztok kvantitativně převedeme do 500 ml odměrné baňky, doplníme do 500 ml destilovanou vodou a promícháme. Poté pipetujeme 50 ml do jednotlivých titračních baněk a přidáváme 5 ml CaCl2 –roztok, 15 ml trichloraminu a 20 ml KOH-20%.Jako indikátor použijeme fluorexon.Titrujeme roztokem Chelatonu 3 o koncentraci c=0,05 mol/l až do vymizení zelené fluorescence.
Navážka 0,4698 g dolomitu (poč.stav-0,4698g ; ztráta po vysypání 0,0000g )
1.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml Chelatonu 3
2.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml
3.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml
Výpočet obsahu CaO v %:(56,08:1000).0,05.6,5.(500:50).(100:0,4698)=38,80 (%CaO)
Zjištěný obsah CaO v dolomitu je 38,8%.
Chelatometrické stanovení oxidu vápenatého
Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok Chelatonu , HCl (1+1), hydroxid draselný 20% roztok, fluorexon-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným v poměru 1+99, trietanolamin-20% roztok
Podstata:
Stanovení spočívá v přímé titraci kationtu Ca2+ v analyzovaném roztoku odměrným roztokem Chelatonu 3 v silně alkalickém prostředí na indikátor fluorexon nebo murexid. Stanovení lze provádět i v přítomnosti hořčíku, který tvoří s chelatonem slabší komplex, takže se v přítomnosti obou elementů titruje (tj.váže do chelátu) nejprve kation Ca2+.
Postup:
Pipetujeme 25 ml vzorku z 250 ml nádoby. Jedná se o ten samý roztok, kterého jsme využívali pro stanovení sumy vápníku a hořčíku.Vzorek doplníme destilovanou vodou na objem 50 ml a vytvoříme vhodné prostředí pro titraci, tj.přidáme 15 ml 20% roztoku trietanolaminu, 20 ml 20% hydoxidu draselného. Titrujeme roztokem Chelatonu 3 na indikátor fluorexon.
Vzorek 1
spotřeba 3,9 ml Chelatonu 3
Vzorek 2
spotřeba 3,9 ml Chelatonu 3 .....vzorek 3 jsem z důvodu nedostatku času neprováděl.
Výpočet CaO:
Chelaton 3.....c=0,05 mol/l
(3,9 . 0,05):1000 . (1000:50) = 0,0039 mol/l . 56,08 g/mol (MCaO) = 0,2187 g/l
Zjištěná koncentrace CaO ve vzorku je 0,2187 g/l.
Výpočet MgO z rozdílu suma CaO+MgO – CaO
7,6 ml......titrace CaO+MgO
3,9 ml......titrace CaO
----------------------------------
(7,6-3,9) . 0,05:1000 . 1000:50 = 0,0037 mol/l . 40,304 g/mol (MMgO) =0,14912g/l
Výpočtem zjištěná koncentrace MgO ve vzorku je 0,14912 g/l.
Pomůcky:
pipeta-25ml, byreta, odměrná baňka, titrační baňky, analytická nálevka, odměrný roztok Chelatonu , HCl (1+1), hydroxid draselný 20% roztok, fluorexon-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným v poměru 1+99, trietanolamin-20% roztok
Podstata:
Stanovení spočívá v přímé titraci kationtu Ca2+ v analyzovaném roztoku odměrným roztokem Chelatonu 3 v silně alkalickém prostředí na indikátor fluorexon nebo murexid. Stanovení lze provádět i v přítomnosti hořčíku, který tvoří s chelatonem slabší komplex, takže se v přítomnosti obou elementů titruje (tj.váže do chelátu) nejprve kation Ca2+.
Postup:
Pipetujeme 25 ml vzorku z 250 ml nádoby. Jedná se o ten samý roztok, kterého jsme využívali pro stanovení sumy vápníku a hořčíku.Vzorek doplníme destilovanou vodou na objem 50 ml a vytvoříme vhodné prostředí pro titraci, tj.přidáme 15 ml 20% roztoku trietanolaminu, 20 ml 20% hydoxidu draselného. Titrujeme roztokem Chelatonu 3 na indikátor fluorexon.
Vzorek 1
spotřeba 3,9 ml Chelatonu 3
Vzorek 2
spotřeba 3,9 ml Chelatonu 3 .....vzorek 3 jsem z důvodu nedostatku času neprováděl.
Výpočet CaO:
Chelaton 3.....c=0,05 mol/l
(3,9 . 0,05):1000 . (1000:50) = 0,0039 mol/l . 56,08 g/mol (MCaO) = 0,2187 g/l
Zjištěná koncentrace CaO ve vzorku je 0,2187 g/l.
Výpočet MgO z rozdílu suma CaO+MgO – CaO
7,6 ml......titrace CaO+MgO
3,9 ml......titrace CaO
----------------------------------
(7,6-3,9) . 0,05:1000 . 1000:50 = 0,0037 mol/l . 40,304 g/mol (MMgO) =0,14912g/l
Výpočtem zjištěná koncentrace MgO ve vzorku je 0,14912 g/l.
Chelatometrické stanovení oxidu vápenatého v dolomitu
Chemie stavebních látek
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml, titrační baňky, analytická nálevka, analytické váhy, odměrný roztok Chelatonu c=0,05 mol/l ,HCl (1+1), hydroxid draselný 20% roztok, fluorexon-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným v poměru 1+99, trietanolamin -20% roztok, CaCl2 –roztok.
Podstata:
Stanovení spočívá v přímé titraci kationtu Ca2+ v analyzovaném roztoku odměrným roztokem Chelatonu 3 v silně alkalickém prostředí na indikátor fluorexon nebo murexid. Stanovení lze provádět i v přítomnosti hořčíku, který tvoří s Chelatonem slabší komplex, takže se v přítomnosti obou elementů titruje (tj.váže do chelátu) nejprve kation Ca2+.
Postup:
Na analytických váhách navážíme s přesností na 4 desetinná místa 0,5g drceného vzorku dolomitu, který přesypeme do kádinky a přilejeme 20 ml zředěné HCl (1+1). Přikryjeme hodinovým sklíčkem a zahříváme nad plamenem až do varu, kde se nám začnou zrnka dolomitu rozpouštět. Vzniklý roztok kvantitativně převedeme do 500 ml odměrné baňky, doplníme do 500 ml destilovanou vodou a promícháme. Poté pipetujeme 50 ml do jednotlivých titračních baněk a přidáváme 5 ml CaCl2 –roztok, 15 ml trichloraminu a 20 ml KOH-20%.Jako indikátor použijeme fluorexon.Titrujeme roztokem Chelatonu 3 o koncentraci c=0,05 mol/l až do vymizení zelené fluorescence.
Navážka 0,4698 g dolomitu (poč.stav-0,4698g ; ztráta po vysypání 0,0000g )
1.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml Chelatonu 3
2.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml
3.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml
Výpočet obsahu CaO v %:(56,08:1000).0,05.6,5.(500:50).(100:0,4698)=38,80 (%CaO)
Zjištěný obsah CaO v dolomitu je 38,8%.
Pomůcky:
pipeta-50ml, byreta, odměrná baňka 500 ml, titrační baňky, analytická nálevka, analytické váhy, odměrný roztok Chelatonu c=0,05 mol/l ,HCl (1+1), hydroxid draselný 20% roztok, fluorexon-indikátor v tuhé směsi s chloridem draselným v poměru 1+99, trietanolamin -20% roztok, CaCl2 –roztok.
Podstata:
Stanovení spočívá v přímé titraci kationtu Ca2+ v analyzovaném roztoku odměrným roztokem Chelatonu 3 v silně alkalickém prostředí na indikátor fluorexon nebo murexid. Stanovení lze provádět i v přítomnosti hořčíku, který tvoří s Chelatonem slabší komplex, takže se v přítomnosti obou elementů titruje (tj.váže do chelátu) nejprve kation Ca2+.
Postup:
Na analytických váhách navážíme s přesností na 4 desetinná místa 0,5g drceného vzorku dolomitu, který přesypeme do kádinky a přilejeme 20 ml zředěné HCl (1+1). Přikryjeme hodinovým sklíčkem a zahříváme nad plamenem až do varu, kde se nám začnou zrnka dolomitu rozpouštět. Vzniklý roztok kvantitativně převedeme do 500 ml odměrné baňky, doplníme do 500 ml destilovanou vodou a promícháme. Poté pipetujeme 50 ml do jednotlivých titračních baněk a přidáváme 5 ml CaCl2 –roztok, 15 ml trichloraminu a 20 ml KOH-20%.Jako indikátor použijeme fluorexon.Titrujeme roztokem Chelatonu 3 o koncentraci c=0,05 mol/l až do vymizení zelené fluorescence.
Navážka 0,4698 g dolomitu (poč.stav-0,4698g ; ztráta po vysypání 0,0000g )
1.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml Chelatonu 3
2.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml
3.Vzorek
Spotřeba 6,5 ml
Výpočet obsahu CaO v %:(56,08:1000).0,05.6,5.(500:50).(100:0,4698)=38,80 (%CaO)
Zjištěný obsah CaO v dolomitu je 38,8%.
Důkaz některých látek ve vodě
| Látka | Postup (ke vzorku přidáme:) | Výsledek (závěr) | |
| Ca2+ | - roztok šťavelanu amonného. V přítomnosti Ca2+ vzniká bílá sraženina. | Pitná | Jemně bílá |
| Mořská | Bílá | ||
| Mg2+ | - 0,5% roztok titan. žluti a trochu NaOH. Za přítomnosti Mg2+ vzniká červené zbarvení. | Pitná | Více červené |
| Mořská | Méně červená | ||
| NH+4 | - několik kapek Nesslerova činidla. Podle obsahu NH+4 vznikne žluté až oranžové zbarvení. | Pitná | Nádech žluté |
| Závadná | Hodně žluté | ||
| SO2-4 | - několik kapek roztoku chloridu barnatého. V přítomnosti síranů vzniká bílá sraženina. | Pitná | Střední sraženina |
| Mořská | Slabá sraženina | ||
| Cl- | - několik kapek roztoku dusičnanu stříbrného. V přítomnosti chloridů vzniká bílá sraženina. | Pitná | Slabá sraženina |
| Mořská | Silná sraženina | ||
| NO-3 | - několik krystalů difenylaminu a podlijeme konc. H2SO4. V přítomnosti NO-3 vzniká modrý prstenec. | Pitná | Slabý prstenec |
| Závadná | Silný prstenec |
Důkaz některých látek ve vodě
| Látka | Postup (ke vzorku přidáme:) | Výsledek (závěr) | |
| Ca2+ | - roztok šťavelanu amonného. V přítomnosti Ca2+ vzniká bílá sraženina. | Pitná | Jemně bílá |
| Mořská | Bílá | ||
| Mg2+ | - 0,5% roztok titan. žluti a trochu NaOH. Za přítomnosti Mg2+ vzniká červené zbarvení. | Pitná | Více červené |
| Mořská | Méně červená | ||
| NH+4 | - několik kapek Nesslerova činidla. Podle obsahu NH+4 vznikne žluté až oranžové zbarvení. | Pitná | Nádech žluté |
| Závadná | Hodně žluté | ||
| SO2-4 | - několik kapek roztoku chloridu barnatého. V přítomnosti síranů vzniká bílá sraženina. | Pitná | Střední sraženina |
| Mořská | Slabá sraženina | ||
| Cl- | - několik kapek roztoku dusičnanu stříbrného. V přítomnosti chloridů vzniká bílá sraženina. | Pitná | Slabá sraženina |
| Mořská | Silná sraženina | ||
| NO-3 | - několik krystalů difenylaminu a podlijeme konc. H2SO4. V přítomnosti NO-3 vzniká modrý prstenec. | Pitná | Slabý prstenec |
| Závadná | Silný prstenec |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)