Egon Hostovský

Egon Hostovský
K tomuto tématu se řadí jeho román Cizinec hledá byt (1947). V popředí je postava, která hledá ve světě místo k zakotvení (podrobněji viz česká próza za okupace). Román vychází z filozofie a díla Franze Kafky, inspiroval také Albert Camus svým románem Cizinec a Jean Paul Sartre (oba jsou představiteli existencialistického filozofického románu).

Jiří Weil (1900 – 1959)
V době okupace žil po různých úkrytech a v téže době také vznikla podstatná část jeho díla. Tehdy také vznikl jeho psychologický román Život s hvězdou (1949), který je kafkovským odrazem absurdního světa. Svým pojetím se román vymykal dobové šabloně a kritikou byl označen za existencionalistické dílo. Weil byl vyloučen ze Svazu spisovatelů a až do roku 1957 nepublikoval.
Hlavní postavou je bázlivý a směšný židovský úředník Josef Roubíček. Po rozchodu se svou láskou Růženou žije zcela sám v podkroví jedné pražské vily a čeká na chvíli, kdy bude povolán do transportu. Po složitých výsleších a lékařských prohlídkách nastoupí práci na židovském hřbitově. Nějakým nedopatřením ho přehlédli v kartotéce a nebyl povolán do transportu. Je svědkem řady tragických osudů svých souvěrců. Za heydrichiády byla popravena Růžena. Jediný člověk z mimožidovského světa, s nímž přijde Roubíček do styku, je mladý dělník Materna ze sousedství. Pod jeho vlivem se nakonec Roubíček odhodlává změnit svůj pasivní postoj k vlastnímu osudu a rozhoduje se pro „zmizení“. Úkryt mu poskytl právě Materna. Roubíček tak učinil krok z odcizeného světa a ze své vnitřní potřeby zvolil cestu vzdoru. Tímto rozhodnutím se uskutečňuje jeho lidská svoboda.
Jan Drda (1915 – 1970)
prozaik, dramatik, novinář
povídková kniha Němá barikáda patří k prvním pokusům naší prózy zobrazit dobu okupace, ilegální boj proti nacismu a Květnové povstání. V povídkách je podtrhováno typicky české hrdinství – prostí lidé se tu hrdiny stávají teprve pod vlivem rozhodující situace, která je nutí jednat tak, jak jim to káže jejich charakter.
Nejvýraznější je povídka Vyšší princip (byla zfilmována, hl. role Frant. Smolík). Vyšší
princip je přezdívka profesora latiny, který byl pro své studenty krajně komickou figurkou. Jednu hodinu latiny, kdy měli studenti psát kompozici, narušil příchod ředitele, který vyzval tři studenty (Ryšánka, Havelku a Moučku), aby s ním vyšli na chodbu. Od té chvíle je již spolužáci nespatřili. Gestapo je zatklo pro schvalování atentátu na Heydricha, říšského protektora, a večer se všichni z pouličního rozhlasu dověděli, že všichni tři byli zastřeleni. Profesoři měli druhý den ve třídách odsoudit počínání popravených studentů. Vyšší princip však poté, co předstoupil před své studenty, nedokázal lhát a prohlásil: „Z hlediska vyššího principu mravního … vám mohu říci jenom jedno – vražda na tyranu není zločinem!“
Přestože si byl vědom, že mezi studenty je udavač, veřejně schválil atentát a tím si rázem
získal své studenty, kteří povstali, aby mu vyjádřili úctu.
Názvy některých dalších povídek: Pancéřová pěst, Hlídač dynamitu, Němá barikáda aj.
Hra Hrátky s čertem je pohádková komedie napsaná ještě za okupace, byla původně alegorickým vyjádřením boje českého lidu s cizími pekelnými mocnostmi. Vysloužilý voják Martin Kabát se vrací z vojny domů. Při své cestě postupně poznává loupežníka, poustevníka a dvě dívky – princeznu Dišperandu a její služebnou Káču. Na ně a na poustevníka má políčeno čert Lucius, chce se zmocnit jejich duší. Dívky se mu upsaly vlastní krví, aby získaly mladé a hezké ženichy. Když Káča šla úpisy odevzdat do Čertova mlýna, předala je Martinovi, protože si myslela, že je čert. Ve mlýně žili dva hloupí čerti. Martin je sice obehrál v kartách, ale sám prohrál svůj kabát i s úpisy s doktorem Solfernem, čertem vyšší hodnosti. Vypraví se s Káčou do pekel a podaří se mu v poslední chvíli vytrhnout Belzebubovi úpis z rukou. Martina a Káču pak zachránil anděl Teofil. Svou chytrostí Martin přiměl loupežníka i poustevníka k poctivé práci. Jemu zůstala na krku Káča, protože se do něho zamilovala.