Josef Svatopluk Machar (1864–1942)

Josef Svatopluk Machar (1864–1942)
autor Manifestu České moderny, mluvčí generace Česká moderna, básník, představitel realistické subjektivní a politické lyriky, satirik
 Kolín, úředníkem ve Vídni, ale podíl na českém politickém a kulturním životě; před 1. světovou válkou nepřítel prázdného vlastenectví a klerikalismu; po válce názorové rozpory, stoupenec krajně pravicové pozice

Dílo:
raná tvorba:
b. sbírka Confiteor I. – III. (z lat. zpovídám se, vyznávám) – společenská a politická lyrika;
polemické zaměření, pocit zklamání, rozchod s dosavadní literaturou; soustředění na vlastní nitro, nálady; subjektivní obsah poezie, provokativní otevřenost: kritika měšťáctví, buržoazní politiky, falešné morálky, frázovitého vlastenectví; ironie, výsměch; verš prozaizovaný, bez patosu; jednoduché jazykové prostředky, prvky hovorového jazyka

sbírka Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, např. b. Sonet o sobě - prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost, charakterizuje smysl své tvorby

b. Sonet o dějinách sonetu – charakteristika předchůdců, otevřená polemika se vznešeným rétorickým patosem lumírovců; proti bohaté metaforičnosti a zdobnosti důraz na významovou stránku poezie (sdělení); nutnost přímého pojmenování a kritičnosti

sbírka Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně)
– lyrika politická, inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství; kritika české politiky, skeptický pohled do budoucnosti; vřelé vlastenectví autorovo


sbírka Zde by měly kvést růže
– veršovaná epika, kritika měšťácké společnosti – pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti; osudy žen, jejich otrocké postavení ve společnosti;
prozaizace verše, využití hovorového jazyka; forma nadsázky, ironie, sarkasmus

totéž v románě ve verších Magdaléna

pozdní lyrika – obrat:
po letech odporu a negace hledá pozitivní východiska, ideály – nachází je v minulosti, zvl. v antice (ideál harmonie osobnosti)  básnický cyklus Svědomím věků (vliv V. Huga a J. Vrchlického), např. sbírka V záři helénského slunce – starověké Řecko, Řím, obdiv k silným individualitám, nepokořeným, s lidskou důstojností