VLADIMÍR NEFF (1909 – 1983)
Se ve své historické próze nepodřídil schematičnosti 50. let. Do L vstoupil v polovině 30. let. Žánr hist. románu u něho převládl v poválečných letech.
Román Srpnovští páni (1953) – vymyká se z dobové produkce, navázal spíše na vančurovský styl vyprávění, zobrazil ekonomické a politické proměny konce 13. a poč. 14. století na osudech vymyšlených postav.
Románová pentalogie:
Sňatky z rozumu (1957)
Císařské fialky (1958)
Zlá krev (1959)
Veselá vdova (1961)
Královský vozataj (1963) => nejpopulárnější Neffovo dílo o vzestupu a pádu měšťanských rodů Bornů a Nedobylů, zachycující takřka stoleté období vývoje české společnosti od konce 50. let minulého století až do r.1945. Většina událostí i postav má své autentické předlohy.
Románová trilogie:
Královny nemají nohy (1973)
Prsten Borjnů (1975)
Krásná čarodějka (1980) o příhodách Petra Kukaně z Kukaně, konec 16. a začátek 17. století. Není to historická próza v pravém slova smyslu.
VÁCLAV KAPLICKÝ (1895 – 1982)
Za 1. svět. války upadl do ruského zajetí legionářský autor. Po roce 1945 se stal spolutvůrcem nové vlny historického románu se zaměřením na lidové masy. Román Kraj kalicha (1945) o husitských válkách, Román Železná koruna (1945) – selská vzpoura na konci 17. století. Román Kladivo na čarodějnice (1963) – těží z materiálů čarodějnických procesů ve Velkých Losinách a Šumperku na konci 17. století.
JOSEF TOMAN (1899 – 1977)
K historické tématice se přihlásil již za protektorátu. Román Don Juan (1944) – z období 17. století., feudální Španělsko. Román Po nás potopa (1963) – čerpá z antiky, z doby císařů Tiberia a Caliguly
JAN OTČENÁŠEK
Ve svém psychologicko – politickém románu Občan Brych (1955) zobrazil mladého právníka, úředníka, syna židovské pradlen, jenž prožívá únorové události r. 1948. Únor 1948 mu ukázal, že třídní dělnický pohled je mu cizí – vidí v něm ohrožení demokracie a svobody. Situace dospívá tak daleko, že se František Brych odhodlá (vliv továrníka Ráže) opustit Československo. Avšak jediná noc ve společnosti emigrantů – kapitalistů na horské chatě, kde čekají na průvodce přes hranice ho přivedla k rozhodnutí vrátit se zpět do Prahy s cílem pochopit revoluci a socialismus. Román je vystavěn na protikladu dvou intelektuálů – je to syn továrníka, který už svým původem je determinován při řešení vztahu k únoru k útěku za hranice. Doktor Brych vzešel z chudých vrstev, ale přes své kolísání k dobovým událostem si zvolí opět determinaci, tj. podle svého původu, „správnou“, ideologicky přístupnou cestu. Tento typ přežíval v próze do 60. let.
Jako první realizoval tvůrčí záměry mladých
Žádné komentáře:
Okomentovat