VLADIMÍR PÁRAL (1932)

VLADIMÍR PÁRAL (1932)
Původním povoláním inženýr chemie, nyní spisovatel z povolání, žije v Ústí nad Labem.
Jeho próza je zaměřena proti konzumnímu způsobu života, maloměšťáckým stereotypům i proti nově vzniklé vládnoucí třídě. Párala můžeme označit i za stylotvornou osobnost 60. let, neboť je novátorem v oblasti formy: pracuje s formou laboratorní zprávy, protokolu, snaží se o telegrafickou stručnost a zkratkovitost hlavím kompozičním principem je opakování (slov, vět, odstavců) jako výraz opakování životních úkonů (stereotyp) má dokonale promyšlenou stavbu celého díla (vliv racionálního povolání) Pro tyto vlastnosti si našla jeho próza řadu následovníků (nejvýznamnější Jiří Švejda), o nichž se hovoří jako o „severočeské škole“.
V letech 1964 – 71 napsal pětidílný cyklus novel a románů, nazvaný Pět způsobů ukájení. Tvoří jej tři novely (Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult r. 1977 všechny tři Tři ze ZOO) a dva romány (Milenci a vrazi a Profesionální žena).
Novela Veletrh splněných přání (1964, podtitul „příběh pokleslé atinty“) líčí život mladého technika v Ústí nad Labem od 50. do konce 60. let. Tento hrdina, mladý chemik, se cítí velice době v odlidštěném koloběhu pracovního dne i ve stejně zmechanizovaném volném čase. Pohodlný stereotyp mu vyhovuje, vyhovuje mu i systém direktivního řízení, který od podřízeného nežádá iniciativou, ale poslušnost. Hlavním kompozičním principem je opakování slov, vět…
Novela Soukromá vichřice (1966, „laboratorní zpráva ze života hmyzu“) zobrazuje čtyři partnerské dvojice, které svůj stereotyp řeší sexuálními zážitky, ale i když tam je zastihne zevšednění a nuda, zjišťují, že erotika je marným pokusem o plné využití.
Novela Katapult (1967) – hlavní hrdina inženýr Jošt hledá východisko z nudy v sedmi milostných vztazích (pomocí inzerátu naváže známost se sedmi ženami na trati Ústí nad Labem – Brno, kterou často projíždí na svých služebních cestách. Tak vedle svého normálního rodinného života s ženou Lenkou a dcerou Leničkou žije dalších sedm životů). Jošt brzy poznává, že „sedm svobod je dohromady jedna zostřená samovazba“ (ženy chtějí založit rodinný krb, od kterého toužil uniknout), a chce vrátit k rodině. Náhodná smrt mu v tom zabrání (autor ho nechal zahynout v letadle, jímž spěchal do Ústí zachránit rodinný život).
Následující dva romány Milenci a vrazi (1969, „magazín ukájení před rokem 2000“) a Profesionální žena (1971, „román pro každého“), které uzavírají tzv. černou pentalogii (kde autor experimentuje s nejrůznějšími vypravěčskými postupy, také z oblasti kýče – např. Angelika) přinášejí kritiku promarněných životů, obětovaných honbě za majetkem, kariérou a mocí a redukujících lásku jen na sex.
Nová „bílá pentalogie“ z let 1974 – 80 odráží pokus o vylíčení hlavního hrdiny. Zatím čtyři svazky. Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak a Muka obraznosti.
V románu Mladý muž a bílá velryba (1973) obětuje hlavní hrdina život při hledání výrobního řešení, dovede však svým pracovním nadšením strhnout rezignované a vychladlé spolupracovníky. V následujících pracích se opět objevují problémy neřešitelné, stereotyp, nuda. Román Radost až do rána (1975) měšťácké živoření se nabízí jako socialistický životní ideál. Román Generální zázrak (1978, „román naděje“) osudy osm postav, které se marně snaží vymknout z životních koloběhů.
Román Muka obraznosti (1980) autobiografické prvky, mírná ironie proti dřívější sžíravé kritice a nadsázce.
Páral se pokusil o žánr science fiction, ne však příliš úspěšně, např.:
román Pokušení A – ZZ (1982), Romeo a Julie 2300 (1982), Válka s mnohozvířetem