3) Hus, doba husitská

3) Hus, doba husitská
Vypracování:
Literatura předhusitská a husitská (konec 14. století–1. polovina 15. století)
Dochází k prohloubení rozporů ve společnosti, roste odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve. Společnost se dělí na velmi bohaté a velmi chudé, chybí střední vrstva. Na počátku 15. století vlastnila církev skoro polovinu půdy. Její nesmírné bohatství vedlo často k rozmařilému životu církevních hodnostářů a vyvolávalo závist a nenávist jiných společenských vrstev. Církev prodává tzv. odpustky. Bohatí lidé tak bezstarostně hřeší, a pak si jen od církve kupují odpustky. Myslitelé začínají usilovat o nápravu (reformu) tohoto stavu. Otevřeně vystupují proti církvi ve svých kázáních. Centrem se stává Betlémská kaple, kde kázal i Jan Hus. Vzor mezilidských vztahů hledají v Bibli. Bible byla kompletně přeložena do češtiny.
Z literatury mizí duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika. Do popředí se dostává kronika, satira – kritika nedostatků, duchovní píseň – má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života, traktát – náboženské učené pojednání (úvaha) o nějakém tématu a kázání – má informační a agitační funkci, využívá působivosti živého slova.
Vrcholí proces
– počešťování – Literatura je určená Čechům a je proto psána česky. Čeština se vyskytuje i v oblasti teologické a správní.
– demokratizace – Literatura je psána pro lidi.
– laicizace – Píší nejen kněží, ale i šlechta a měšťanstvo. Literatura se zabývá dobovými problémy.
Předchůdci Jana Husa
Byli to většinou kazatelé, kteří se snažili o nápravu společnosti a církve na náboženském základě. Ve svých kázáních se obraceli k českému publiku a zejména k chudině.
John Wicliff – Angličan, který první poukázal na problémy církve.
Kronrád Waldhauser – Pozván Karlem IV. Kázal německy. Působil na pražský patriciát a univerzitní studenty.
Matěj z Janova – Učenec. Ve svém latinském díle formuloval koncepci reformy církve. Pro svou jazykovou podobu a učený charakter však neproniklo mezi k širším vrstvám.
Jan Milíč z Kroměříže – Kázal česky. Byl nejradikálnější. Zřekl se bohatství a zabýval se i charitativní činností. Měl velký vliv na chudinu.
Tomáš Štítný ze Štítného – Zchudlí zeman. Považoval se za Milíčova žáka. Neměl teologické vzdělání a psal česky. Jeho tvorba je srozumitelná, přístupná širokým vrstvám, a přitom umělecká. Nápravu společnosti viděl v důsledném plnění povinností jednotlivce.
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – Sborník traktátů. Zpracovává náboženské otázky se zřetelem na běžný denní život.
Řeči besední – Traktát o základech věrouky zpracovaný formou otázek a odpovědí.
Řeči sváteční a nedělní – Výklad vybraných částí evangelia.
O šašiech – Využívá pravidel šachové hry, aby ukázal ideální chování všech společností.