Realismus

Realismus
Alois Jirásek – Romanopisec a dramatik. Narodil se v Hronově. Pocházel ze starého písmáckého rodu. Nejdříve studoval na německém gymnáziu v Broumově, ale během studia přešel na české gymnázium do Hradce Králové. Po maturitě chtěl vstoupit na akademii výtvarných umění, ale nakonec se rozhodl pro studium historie na filozofické fakultě v Praze. Poté téměř patnáct let vyučoval historii v Litomyšli, a následně v Praze. Jako první podepsal v roce 1917 Manifest českých spisovatelů, kterým se umělci přihlásili k myšlence státní samostatnosti. Krátkou dobu byl členem senátu, politickému životu se však nevěnoval. Měl malířské nadání a přátelil se s Mikolášem Alšem. Ovlivnila ho Palackého koncepce dějin. Prosazoval teorii kolektivu, za což byl vyzdvihován za komunismu. Dokázal dokonale vykreslit atmosféru doby, ale podceňoval psychologii postav, zvláště žen. Vytvořil nejrozsáhlejší a nejucelenější umělecký obraz českých dějin. Jeho dílo má nezanedbatelný výchovný význam, protože znalost dějin je posilou národního sebevědomí. Snažil se o objektivitu a historickou přesnost. Té dosahoval důkladným studiem historických pramenů. Díla jsou živá, barvitá, dramaticky vyprávěná s dynamický obraz hromadných davových scén. Postavy zaujímají názory typické pro širší kolektiv. Psáno formou epopeje, která zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí s prolínáním několika dějových linií. Jazyk je prostý a srozumitelný. Využívá archaismů a historismů.

Lucerna – Na panství mladé kněžny neomezeně vládne vrchní. Pouze mlynář je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlýna ke starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Pan vrchní poslal k mlynáři vzkaz, aby v čele sedláků přivítal paní kněžnu a jeho nevěsta Hanička aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však rozhněván na vrchního, že mu chtěl dát porazit lípu, a odmítne jeho rozkazy splnit. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje na mlynáře paní kněžně. Ta zatoužila vidět mlynáře, hrdého a přímého člověka. Poručila mu, aby ji s lucernou doprovodil na lesní zámeček. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. K zámečku spěchá učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby kněžně zahráli. Chce ji při té příležitosti požádat o učitelské místo. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města. Mlynář odmítá a když se dozvídá, že se vrchní chystá skácet jeho starou lípu a že chtěl odvléct Haničku, vyčítá kněžně, že jej odvedla úskokem z domu a odešel hájit Haničku i posvátnou lípu. Hanička se před vrchním skryla v lípě. Vrchní se již připravuje, že dá lípu skácet, když přiběhne mlynář, aby tomu zabránil. Byl by podlehl, ale přichází kněžna, zabrání násilí a rozbije lucernu na znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchnosti. Učitelský mládenec nakonec místo od kněžny dostal a vodník Michal, který toužil po Haničce, se odstěhoval. Hanička je šťastná pod ochranou mlynáře. Pohádkový motiv zde doprovází boj lidu proti feudálnímu útlaku, jehož symbolem je lucerna, kterou kněžna rozbila, a za svobodu, jejímž symbolem je stará mlynářova lípa.
Májovci

Jan Neruda – Narodil se a žil v Praze. Studoval práva a filozofii. Studia však nedokončil. Otec byl vojenský vysloužilec, matka posluhovačka. Byl to básník, prozaik, novinář a dramatik. Působil jako redaktor v Národních listech. Byl vynikajícím fejetonistou. Tvořil sociální balady i rozsáhlé spektrum lyriky od intimní přes přírodní a vlasteneckou až po úvahovou. Měl vypravěčské, charakterizační a popisné nadání. Zabýval se městským prostředím i nižšími společenskými vrstvami. Život zobrazoval realisticky a bez idealizace, někdy satiricky až ironicky.

Novinářská tvorba:
Napsal asi 2000 fejetonů. Nejznámější z nich vyšli knižně ve sbírkách Drobné klepy, Báby a babky a Žerty hravé i dravé.

Poezie:
Balady a romance – Vrchol lidovosti, tzn. básně o lidu určené pro lid, psané lidovím jazykem. Odklon od nadpřirozeným námětům k motivům ze života. Většina námětů je biblických a legendárních s humornou nebo sociální pointou. Jsou zasazeny do prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová. Dalším námětem byl národ, láska k lidu a české zemi, např. Balada česká. Pokus o charakteristiku českého člověka a národa, např. Romance o Karlu IV. Obraz radostné nálady, např. Romance o jaře 1848. Dalším námětem byli tragické lidské osudy, např. Balada dětská, kde je smrt v podobě hravého dítěte, nebo Balada horská, popisující naivní víru dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rána. Klasický námět viny a trestu obsahují např. Romance helgolandská či Balada stará – stará.

Próza:
Povídky malostranské – Vrcholný soubor 13 próz o životě na pražské Malé Straně. Je zde popisována zdánlivá idyla zdejšího prostředí, která ale má i své tragické osudy. Některé povídky jsou vážné, jiné humorné, rozřešení smírná i tragická. Popisování jsou příslušníci drobné buržoazie, jako pan Vorel a pan Rybář, i chudina a žebráci, např. Vojtíšek. Sbírka obsahuje autobiografické prvky, např. Svatováclavská mše, Jak to přišlo. Převažuje vypravování v ich-formě. Autor často působí jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou z postav, např. Večerní šplechty, Figurky, Týden v tichém domě. Některé postavy jsou podivínské, např. Hastrman, Doktor Kazisvět.

Týden v tichém domě – Tato povídka líčí osudy obyvatel městského činžáku. Jsou zde popisováni maloměšťáci s jejich předsudky, pokrytectvím, zištností a morální zchátralostí, ale i chudina.