Doba národního obrození

Doba národního obrození
Matěj Václav Kramerius – Vlastním jménem Valentin Kraméryus. Český spisovatel, novinář a vydavatel. Narodil se v Klatovech. V Praze vystudoval filosofii a práva. Byl nadšeným propagátorem a popularizátorem osvícenských josefínských reforem. Je považován za zakladatele českého novinářství, neboť v roce 1789 založil vlastní knihkupectví a nakladatelství Česká expedice a začal vydávat Pražské poštovské noviny, od roku 1791 Krameriusovy c. k. vlastenské noviny s beletristickými přílohami Pražský posel a Přítel lidu. Vydával tzv. knížky lidového čtení – poučné, zábavné, dobrodružné a cestopisné knížky pro lid a vlastní úpravy lidové četby, např. o Bruncvíkovi. Překládal nebo upravoval náměty rytířské, loupežnické a strašidelné. Zemřel v Praze.
Václav Kliment Klicpera – Působil ve vlasteneckém duchu jako profesor v Hradci Králové a později v Praze. Skládal hry rytířské, historické, báchorky i hry ze současnosti. Jeho tvorba byla tehdy určena především ochotníkům.
Divotvorný klobouk – Veselohra. Studenti Strnad a Křepelka sedávali často v hospodě u hostinského Barnabáše. Pili na dluh a ten stále narůstal. Jednoho jim hospodský již odmítl nalévat a žádal peníze. Jedině očekávané dědictví po bohatém Křepelkově dědečkovi by jim mohlo pomoci dluh splatit. Místo peněz však Křepelka získává jen starý třírohý klobouk. Strnad má nápad, jak se dostat z této nepříjemné situace a současně potrestat strýce Koliáše. Ten ho kdysi připravil o dědictví po matce. Hospodský se do plánu studentů zapojí, protože má zájem získat nazpátek své peníze. Křepelka předstírá, že je kupec ze Lvova. Dostává se ke Koliášovi a žádá ho o půjčku 300 zlatých na zakoupení kouzelného klobouku. Ten prodává jakýsi Španěl, přestrojený Strnad, protože mu duch jeho dědečka sdělil, že brzy zemře. Kouzlo klobouku spočívá v tom, že kdo ho má na hlavě, nemusí v hospodě platit za útratu. Když se Koliáš přesvědčí, že tomu tak opravdu je, sám klobouk koupí. Jaké je však jeho zklamání, když na jeho hlavě kouzlo klobouku nefunguje. Nakonec se dozvídá, proč a kým byl podveden, nezbývá mu ale nic jiného, než se se ztrátou peněz smířit. Po zaplacení dluhu chce Strnad vrátit zbylé peníze strýci, ten je však odmítá. Snad se zastyděl za to, že kdysi svého synovce tak zle okradl.
Hadrián z Římsů – Děj veselohry se odehrává v českých zemích ve středověku. Hadrián je slabý potomek z rytířského rodu. Jde na námluvy, které mu domluvili rodiče. Ruměna, kterou si má vzít, však miluje venkovského chlapce Želmíra. Netuší, že je to rytíř ze sousedního rodu, s nímž je otec ve při. Hadrián si vymění roli se svým zbrojnošem. Nakonec vezme Ruměny tetu, která žije na hradě, a Ruměna svého milovaného Želmíra. Zbrojnoš dostane odměnu a koupí si chaloupku po které toužil.
Rohovím Čtverrohý – Veselohra.
Josef Jungmann (1773–1847) – Jazykovědec, básník, překladatel a propagátor češtiny. Narodil se v Hudlicích u Berouna. Působil na gymnáziu v Litoměřicích, později na staroměstském gymnáziu v Praze. Překládal z francouzštiny, angličtiny, němčiny a ruštiny. Na překladech ukazoval, že čeština je dostatečně schopná vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury.
Slovesnost – Učebnice literární teorie a poetiky s čítankou pro gymnázia. V tomto díle se teoreticky věnuje satiře a humoru.
Josef Kajetán Tyl – České obrozenecké drama dosáhlo v jeho tvorbě vrcholu. Narodil se v Kutné Hoře. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, ale odešel ho dokončit do Hradce Králové. Zde Klicpera působil jako gymnaziální profesor. Ten v něm probudil lásku k divadlu. Po maturitě dva roky působil u kočovné společnosti, poté vstoupil do služeb vojenské správy. Věnoval se ale hlavně divadlu, spisovatelské činnosti, žurnalistice a organizování českého společenského života. Ve čtyřicátých letech se podílel na českých hrách ve Stavovském divadle jako dramaturg, překladatel i původní autor. Za své postoje během revolučních zápasů byl propuštěn a měl zakázáno pobývat v Praze. Řídil pak kočovnou divadelní společnost, a když byla násilně rozpuštěna, vstoupil do jiné divadelní společnosti. Zemřel v bídě a nemoci na své divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.
Strakonický dudák – Dramatická báchorková divadelní hra. Dosáhla velké popularity. Příběh vypráví o dudákovi Švandovi, kterému chudoba brání ve sňatku s milovanou Dorotkou. Proto musí odejít do světa, aby zbohatl. U lesa jej ale přepadne únava a Švanda usíná. Mezitím mu jeho matka, lesní víla Rosava, očaruje dudy. Ty pak vyhrávají tak čarovně, že brzy získal spoustu peněz. Jeho bohatství rychle přilákalo vypočítavého sekretáře Vocilku, který se vetřel do jeho přízně. V jedné neznámé zemi Švanda rozesmál smutnou princeznu Zuliku a byl bohatě odměněn. Dorotka se nemohla Švandy dočkat, proto se za ním i s jeho přítelem Kalafunou vypravila. Přišli právě ve chvíli, kdy je Švanda povolán na zámek a tam jej princezna nutí, aby si ji vzal. Tomu chce Kalafuna zabránit. Vocilka namluví králi, že jsou to nějací blázni, a Dorotka s Kalafunou jsou strážemi vyvedeni. Pak přichází princ, kterému byla Zulika zaslíbena a nechá Švandu uvrhnout do vězení. Vocilka uteče. Ve vězení se Švandovi zjeví jeho matka Rosava a chce ho vysvobodit. Protože mu prozradila své tajemství, je odsouzena královnou víl Lesanou k vyhnanství mezi divoké ženy kde musí zůstat, dokud ji a Švandu nevysvobodí věrná láska prosté dívky. Vysvobodila je Dorotka. Rosava se opět stala vílou a Švanda se vrátil domů a později se s Dorotkou smířili. Hra je příběhem o hledání štěstí, o lásce k domovu, vlasti, národu, ale i oslavou pravé české povahy.