Období národního obrození

Období národního obrození:
F. L. Věk – Pětidílný román. Psáno podle deníku skutečné postavy F. L. Heka. Dílo poskytuje obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy. Zdůrazňuje vlastenectví a národní uvědomění. Děj se odehrává v prostředí Prahy, kde hlavní hrdina studoval na kněze. Josef II. zavírá některé kostely a Věk se proto začíná věnovat divadlu. Zde se také setkává s Václavem Thámem. Je ale nucen vrátit se domů, protože jeho otec nesouhlasím s tím, aby se jeho syn věnoval divadlu. Nakonec v Dobrušce zakládá svoje vlastní malé divadlo.
U nás – Čtyřdílný román. Kronikové pokračování F. L. Věka. Popisuje národní obrození na české vesnici.
Filozofská historie – Novela o životě litomyšlských studentů Frýborta, Vavřeny, Zelenky a Špíny. Popisuje přípravy majáles, události roku 1848 a boje na barikádách. Vlastenci zde stojí proti poněmčenému měšťanstvu.
Doba pobělohorská:
Temno – Román. Popisuje období protireformace, působení Jezuitů a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze a pálení českých knih. Ústředními postavami jsou děti tajného evangelíka Machovce.
Skály – Román o selských bouřích na Čáslavsku. Objevuje se zde postava evangelického kněze Matyáše Ulického.
Psohlavci – Román o povstání Chodů koncem 17. století proti Lomikarovi. Chodové měli za hlídání hranic zvláštní privilegia. Když o ně přišli po bitvě na Bílé Hoře, tak se vzbouřili. Některé Chody nechal Lomikar uvěznit a Jan Sladký Kozina byl popraven.
Skaláci – Román o selská vzpouře roku 1775 na Náchodsku.
Dramata:
Období husitství:
Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč – Trilogie husitských dramat. Symbolizují věrnost pravdě, boj za ni a vytrvalost v boji až do smrti.
Období národního obrození:
M. D. Rettigová – Veselohra. Litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky.
Ze současnosti:
Vojnarka – Kontrast lásky milenecké a mateřské.
Otec – O vztazích mezi lidmi rozhoduje na vesnici majetek.
S pohádkovými motivy:
Lesní panna – Divadelní hra.
Lucerna – Na panství mladé kněžny neomezeně vládne vrchní. Pouze mlynář je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlýna ke starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Pan vrchní poslal k mlynáři vzkaz, aby v čele sedláků přivítal paní kněžnu a jeho nevěsta Hanička aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však rozhněván na vrchního, že mu chtěl dát porazit lípu, a odmítne jeho rozkazy splnit. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje na mlynáře paní kněžně. Ta zatoužila vidět mlynáře, hrdého a přímého člověka. Poručila mu, aby ji s lucernou doprovodil na lesní zámeček. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. K zámečku spěchá učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby kněžně zahráli. Chce ji při té příležitosti požádat o učitelské místo. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města. Mlynář odmítá a když se dozvídá, že se vrchní chystá skácet jeho starou lípu a že chtěl odvléct Haničku, vyčítá kněžně, že jej odvedla úskokem z domu a odešel hájit Haničku i posvátnou lípu. Hanička se před vrchním skryla v lípě. Vrchní se již připravuje, že dá lípu skácet, když přiběhne mlynář, aby tomu zabránil. Byl by podlehl, ale přichází kněžna, zabrání násilí a rozbije lucernu na znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchnosti. Učitelský mládenec nakonec místo od kněžny dostal a vodník Michal, který toužil po Haničce, se odstěhoval. Hanička je šťastná pod ochranou mlynáře. Pohádkový motiv zde doprovází boj lidu proti feudálnímu útlaku, jehož symbolem je lucerna, kterou kněžna rozbila, a za svobodu, jejímž symbolem je stará mlynářova lípa.