Bohumil Hrabal – Vůdčí osobnost naší prózy 60. a 1. poloviny 70. let. V posledních letech má jeho tvorba výrazně klesající tendence. Narodil se v Brně – Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru. Studoval práva, studia ukončil doktorátem až po osvobození. Během svého života vystřídal různá zaměstnání. Hned po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako úředník, skladník, výpravčí, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista. Tato zaměstnání mu poskytla nepřeberné množství námětů pro jeho literární tvorbu. Do literatury vstoupil až na počátku 60. let, ale literární přípravu absolvoval už v duchu poetismu a surrealismu. V roce 1945 byl spoluautorem Manifestu neopoetismu, své verše však knižně nevydal. Tehdy se kolem něj soustředila skupina umělců. Od roku 1962 je spisovatelem z povolání. Po odmítnutí okupace v roce 1968 dostal zákaz publikovat, mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí. Do literatury se vrátil v polovině 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře. Hrabalův pohled na člověka je odideologizován. Tito prostí lidé si v jeho prózách vyprávějí zážitky, při nichž přehánějí, baví se vymýšlením a vzpomínáním. Tento svébytný proud řeči nazývá Hrabal pábením a jeho autory pábiteli. Tento novotvar pochází z povídky Pábitelé. Při vytváření těchto hrdinů Hrabal čerpá ze svých životních zkušeností. Základem prózy bez souvislého děje je rozbor, zvláště hospodská rozprávka. Používá hovorového jazyka se spoustou slangových výrazů. Pracuje s metaforou a groteskou, užívá metody kontrastu a koláže. Klade vedle sebe krásu a ošklivost, život a smrt, surovost a něhu. Častým hrdinou jeho děl je strýc Pepin.
Ostře sledované vlaky – Děj novely je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět. Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara.
Ota Pavel – Vlastním jménem Ota Popper. Prozaik, novinář, tvůrce moderní sportovní reportáže a autor povídek s židovskou tematikou. Vypravuje živým, často hovorovým jazykem. Využívá lidové slovesnosti, slova i věty znějí poeticky. Jeho dílo je silně autobiografické. Inspirací mu byl jeho otec a příroda kolem Berounky, Buštěhrad a lesní zákoutí těchto krajů. Otec Leo pracoval jako obchodní cestující, byl to pábitel v hrabalovském slova smyslu a renesanční člověk.
Smrt krásných srnců – Tato povídková kniha je vzpomínkovou autobiografickou prózou, která vznikla na konci autorova života. V několika povídkách se vrací do šťastného dětství, které bylo krutě narušeno okupací. Poeticky, s jemným humorem líčí svůj obdiv k tatínkovi, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději. S něhou vzpomíná na maminku. Z celé knihy je patrný autorův silný vztah k přírodě, rybaření, sportu a rodné zemi. Nezanedbatelnou postavou je i strejda Prošek, který vlastnil vlčáka Holana. Prošek je člověk naprosto srostlý s přírodou, král pytláků. Tatínek byl vynikajícím obchodníkem. Pracoval u švédské firmy Elektrolux a prodával vysavače a ledničky. Když přišla okupace, rodina se rázem stala nežádoucí, protože tatínek byl Žid. Přišli téměř o celý majetek. Starší bratři Hugo a Jiří museli odejít do koncentračních táborů, stejný osud později postihl i otce.
Smrt krásných srnců – Před odchodem synů do koncentračního tábora se tatínek rozhodl, že jim ještě musí opatřit pořádný kus masa. Odjel proto k strýci Proškovi nalovit ryby. Ty však nebraly, a proto za pomoci vlčáka Holana ulovil obrovského srnce. Jednoho z těch o kterých vždycky tvrdil, že by je nedokázal zabít.
Kapři pro wehrmacht – Hned na počátku okupace sebrali tatínkovi buštěhradský rybník. Než o Vánocích odjel do koncentračního tábora, vylovil v noci všechny kapry. Příští rok přijeli s velkou slávou vylovit rybník němečtí vojáci. Nikdo nedovedl vysvětlit, jak to že je prázdný.
Jak jsem potkal ryby – Soubor povídek. Později vyšli v souboru Zlatí úhoři.
Žádné komentáře:
Okomentovat