Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl – České obrozenecké drama dosáhlo v jeho tvorbě vrcholu. Narodil se v Kutné Hoře. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, ale odešel ho dokončit do Hradce Králové. Zde Klicpera působil jako gymnaziální profesor. Ten v něm probudil lásku k divadlu. Po maturitě dva roky působil u kočovné společnosti, poté vstoupil do služeb vojenské správy. Věnoval se ale hlavně divadlu, spisovatelské činnosti, žurnalistice a organizování českého společenského života. Ve čtyřicátých letech se podílel na českých hrách ve Stavovském divadle jako dramaturg, překladatel i původní autor. Za své postoje během revolučních zápasů byl propuštěn a měl zakázáno pobývat v Praze. Řídil pak kočovnou divadelní společnost, a když byla násilně rozpuštěna, vstoupil do jiné divadelní společnosti. Zemřel v bídě a nemoci na své divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.
Dramata ze současnosti:
Pražský flamendr – Divadelní hra.
Paličova dcera – Divadelní hra.
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – Frašku se zpěvy. Poprvé zde zazněla z úst slepého houslisty Mareše píseň Kde domov můj s melodií Františka Škroupa. Děj se odehrává v řemeslnickém prostředí a je namířen proti poněmčeným odrodilcům. Fidlovačka byla slavnost pražských ševců. Tyl zobrazil venkovskou společnost a pokusil se tlumočit své demokratické názory.
Historické hry:
Jan Hus – Historická postava, která ale vyslovuje současné požadavky a cíle národa. Cenzurou zakázána pro plamenný projev proti nesvobodě.
Žižka z Trocnova – Divadelní hra.
Kutnohorští havíři – Historická hra je zasazena do konce 15. století a zachycuje bouře horníků proti vykořisťovatelům a nesnesitelným pracovním podmínkám. Hra se řadí k prvním sociálním dramatům, má také ráz vlastenecký. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.
Dramatické báchorky:
Lesní panna – Divadelní hra.
Jiříkovo vidění – Divadelní hra.
Tvrdohlavá žena – Divadelní hra.
Strakonický dudák – Divadelní hra. Dosáhla velké popularity. Příběh vypráví o dudákovi Švandovi, kterému chudoba brání ve sňatku s milovanou Dorotkou. Proto musí odejít do světa, aby zbohatl. U lesa jej ale přepadne únava a Švanda usíná. Mezitím mu jeho matka, lesní víla Rosava, očaruje dudy. Ty pak vyhrávají tak čarovně, že brzy získal spoustu peněz. Jeho bohatství rychle přilákalo vypočítavého sekretáře Vocilku, který se vetřel do jeho přízně. V jedné neznámé zemi Švanda rozesmál smutnou princeznu Zuliku a byl bohatě odměněn. Dorotka se nemohla Švandy dočkat, proto se za ním i s jeho přítelem Kalafunou vypravila. Přišli právě ve chvíli, kdy je Švanda povolán na zámek a tam jej princezna nutí, aby si ji vzal. Tomu chce Kalafuna zabránit. Vocilka namluví králi, že jsou to nějací blázni, a Dorotka s Kalafunou jsou strážemi vyvedeni. Pak přichází princ, kterému byla Zulika zaslíbena a nechá Švandu uvrhnout do vězení. Vocilka uteče. Ve vězení se Švandovi zjeví jeho matka Rosava a chce ho vysvobodit. Protože mu prozradila své tajemství, je odsouzena královnou víl Lesanou k vyhnanství mezi divoké ženy kde musí zůstat, dokud ji a Švandu nevysvobodí věrná láska prosté dívky. Vysvobodila je Dorotka. Rosava se opět stala vílou a Švanda se vrátil domů a později se s Dorotkou smířili. Hra je příběhem o hledání štěstí, o lásce k domovu, vlasti, národu, ale i oslavou pravé české povahy.
Touha po vybudování stálého českého divadla vedla roku 1862 k otevření Prozatímního divadla. Jako první hra zde byla uvedena Hálkova historická hra Král Vukašín. Její námět čerpá ze srbských dějin.
Roku 1868 položil František Palacký základní kámen ke stavbě Národního divadla. To bylo otevřeno roku 1881, ale vzápětí vyhořelo a znovu bylo otevřeno roku 1883 Smetanovou operou Libuše. Na výstavbě divadla se podíleli např. architekti Zítek a Schulz, sochaři Myslbek a Štursa, malíři Ženíšek a Aleš, autorem opony je Hynais.
Realistické drama se u nás rozvíjí později než realistická próza a poezie. Z předchůdců byl úspěšný např. Bozděch.
Nástup realismu byl na našich scénách ovlivňován cizími realistickými autory, zejména dramatikou ruskou, např. Gogol – komedie Revizor, Ostrovskij – hra Bouře, zhudebnil Janáček jako operu Káťa Kabanová, a hrami norského dramatika Henrika Ibsena, který je autorem např. her Opory společnosti, Nora, Strašidla atd. Rozhodující význam pro vítězství realistického dramatu měla scéna Národního divadla. V 80. letech zde působil první ředitel Národního divadla František Adolf Šubrt, začínající dramatik, a první dramaturg Národního divadla Ladislav Stroupežnický.