Próza

Próza:
Svatopluk Čech je autorem tzv. broučkiád. Oba volně navazující romány ostře kritizují české maloměšťáctví a zvláště staročechy. Ústředním hrdinou je satirická postava pražského měšťáka Matěje Broučeka.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – V této próze se setkáváme s Matějem Broučkem poprvé. Jedná se o parodií utopistických románů, jaké psal např. Jules Verne.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Jeden z nejznámějších českých románů vůbec. Matej Brouček tentokrát při návratu z hospody spadne do sudu, kde usne. Když se ve snu ocitá v době počátku husitských válek, chová se zbaběle, pohodlně, prospěchářsky a je lhostejný k zájmům národa. Střídavě se přiklání k jedné, a pak zase k druhé straně, jen aby se nedostal do nepříjemností. Jeho chování je v ostrém kontrastu se statečností a nadšeným odhodláním českých husitů. Když zbaběle uteče i z bitvy na Vítkově, tak je husity polapen a odsouzen k upálení v sudu. Ze sna se probudí právě ve chvíli, kdy má dojít k vykonání rozsudku.
Eliška Krásnohorská – Vlastním jménem Alžběta Pechová. Básnířka, literární kritička a překladatelka. Byla především teoretickou hlasatelkou poslání národní poezie. Měla pevné a neměnné požadavky na literaturu, a díky tomu odmítala i nové umělecké směry. Má velkou zásluhu na vyprovokování nevraživosti ruchovců a lumírovců. Podílela se na založení prvního dívčího gymnázia Minerva. Psala intimní a přírodní lyriku, která sice měla dokonalou formu, ale byla povrchní. Je také autorkou libret k Smetanovým operám Hubička, Tajemství a Čertova stěna.
Ze Šumavy – Sbírka básní.
Z máje žití – Sbírka básní.
K slovanskému jihu – Sbírka básní.
Lumírovci
Tzv. škola kosmopolitní. Zahrnovala autory shromážděné kolem časopisu Lumír, který vznikl roku 1877. Lumírovci se snažili o povznesení české literatury na světovou úroveň. V jejich tvorbě byl patrný vliv zahraničních myšlenkových proudů. Tvořili vlastní díla, ale také hodně překládali. Požadovali uměleckou svobodu a tvořili nové formy. Psali poezii, zvláště intimní lyriku. Hlavními představiteli jsou Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek a Julius Zeyer.
Josef Václav Sládek – Především básník. Narozen ve vesnici Zbíroh. Začal studovat přírodní vědy a matematiku. Studia ale přerušil a dva roky pobýval v Severní Americe. Zde vystřídal mnoho zaměstnání. Působil např. jako redaktor českých novin, učil polské děti, pracoval jako dělník na říční lodi a stavěl železnici. Poznal zde také osudy indiánského národa, se kterým soucítil. O svých zážitcích z Ameriky psal fejetony do Národních listů, kde po návratu pracoval. Nakonec dvacet let působil v redakci časopisu Lumír. Jeho první žena zemřela rok po svatbě po porodu mrtvého dítěte. Když se oženil podruhé, onemocněl nervovou chorobou a po dlouhé těžké nemoci zemřel v rodném Zbírohu. Původně byl ruchovec, ale přešel k lumírovcům. Urovnával spory mezi ruchovci a lumírovci. Jeho dílo má menší námětovou šíři a neobsahuje patos a rétoričnost. Veškeré hodnoty nacházel v životě venkovského lidu. Rolník je pro něj symbolem národní nezdolnosti, vlastenectví a demokratičnosti. Ve své poezii zachytil nejen českou krajinu, ale i charaktery lidí a vědomí prostého venkovana. Psal intimní lyriku, překládal z angličtiny, němčiny a švédštiny a založil českou dětskou poezii. Ta se zbavila dřívější didaktičnosti a zbytečného výchovného akcentu. Obrací se do důvěrně známého dětského světa. Ve verších se dítě setkává s všedními věcmi, postavami a motivy, které jsou mu přibližovány nenásilnou a srozumitelnou formou. Sbírky obsahují bajky, říkanky, ukolébavky i lyriku. Verše jsou snadno zapamatovatelné často humorné.
Intimní lyrická poezie:
Básně – Sbírka básní.
Na hrobech indiánských – Báseň s kontrastem svobody a bezpráví. Autor zde vyjadřuje svůj soucit s Indiány, na kterých je americkými kolonialisty pácháno bezpráví v zájmu zisku a tak zvané „osvěty a civilizace“.
Jiskry na moři – Sbírka především lyrické poezie. Obsahuje silně procítěnou osobní, občanskou a politicky burcující lyriku.
Sluncem a stínem – Sbírka básní.
Sociální a vlastenecká lyrika:
České písně – Sbírka politické lyriky.
Role chudých – Báseň o autorově hlubokém vztah k domovu a venkovu. Poukazuje na sociální nespravedlnost.
Topič – Báseň o tiskařském dělníkovy a jeho snu o štěstí.
Oslava venkova a selství:
Selské písně a České znělky – Nezralejší a nejtypičtější autorova sbírka básní. Zde se nejvíce projevuje Sládkovo „selství“, tzn. jeho obdiv k české krajině, venkovskému životu a půdě. Životní postoj rolníka pro něj byl symbolem vlastenectví.
Tvorba pro děti:
Zlatý máj – Sbírka básní.
Skřivánčí písně – Sbírka básní.
Zvony a zvonky – Sbírka básní.
Překlady:
Překlady především angloamerické literatury. Přeložil 33 Shakespearových dramat.