Dramata

Dramata:
Noc na Karlštejně – Veselohra založená na zápletkách vyplývajících ze zákazu přístupu žen na hrad. Dodnes je velice populární. Je ustanoveno, že na hrad Karlštejn nesmí vkročit žádná žena. Shodu okolností se zde ale sejdou rovnou dvě. Jednou je Alena, neteř purkrabího, která se vsadila s otcem. Podaří-li se jí zůstat v noci na hradě, smí si vzít císařova karlštejnského šenka Peška. Druhou ženou je císařovna. Ta se vydala za Karlem IV., protože na něj žárlí. Císařovna se vyzná arcibiskupovi Arnoštovi. Ten jí chce dokázat nicotnost jejích obav a postaví ji na stráž před císařovu ložnici místo Peška. Ten má předstírat nemoc. Na zámku jsou tou dobou na návštěvě Štěpán Bavorský, který má diplomatické poslání a jeruzalémský král Petr, kterému se zákon o nepřítomnosti žen nelíbí. Před císařovou ložnicí se Petr snaží páže políbit. To se však brání a zlomí mu meč. Císař vyjde ze svých komnat a pozná přestrojenou císařovnu. Arnošt pak Karlovi IV. vysvětlí, že chtěl císařovnu vyléčit ze zbytečných obav. Teď se snaží císař se svou chotí odjet na hrad Karlík, aby byl zákon zachován. Nemohou ale z hradu, protože oba hosté hlídají nádvoří, aby dívku lapili. Zatím Pešek sdělí purkrabímu, že je Alena na hradě. Purkrabí je rozlícen, zvláště když se Pešek dovolává jeho svědectví pro Alenina otce. Alena s Peškem jsou ve strážnici. Císař již chce prozradit císařovninu přítomnost hostům, ale Arnošt doufá ve šťastnou náhodu. A tu mu skutečně purkrabí s nářkem oznámí, že je na hradě jeho neteř a že byla pážetem před císařovou ložnicí. Císařovnina čest je tak zachráněna. Štěpán zatím narazí ve strážnici na Alenu. Ta s ním šermuje, ale Karel zarazí boj a vytkne vévodovi, že bojuje s dívkou. Pak na oko propouští Peška ze služby, ale vzápětí ho pasuje na rytíře a dává mu dům v Praze, aby se mohl oženit s Alenou. Císařovna se mezitím převlékla a přišla, jako by na hrad zabloudila. Karel ji hned chce doprovodit na Karlík. Oba hosté jsou tak odbyti a Štěpán nepochodil ani se svým diplomatickým posláním.
Hippodamie – Melancholická trilogie tragédií čerpající z řecké mytologie.
Tantalova muka – Drama.
Damoklův meč – Drama.
Překlady:
Překládal poezii i dramata z 18 světových literatur. Přeložil velkou část stěžejních děl světové literatury. Dnes jsou jeho překlady sice již zastaralé, ale pro svou dobu měli velký význam.
Julius Zeyer – Narodil se v Praze. Byl to básník, prozaik a dramatik. Otec vlastnil dřevařský závod a chtěl, aby studoval techniku. Studia nedokončil a začal studoval jazyky a literaturu, dějiny umění a filozofii. Působil jako vychovatel v Rusku. Rád cestoval. Podnikl cesty do Německa, Švédska, Itálie, Řecka, Turecka, Španělska, Tunisu atd. Ke konci života se vrátil do Prahy, kde také zemřel. Byl to hlavní epik lumírovců. Měl kontakt se světovou literaturou, a proto měl zálibu v cizích látkách, zejména historických. Psal verše z exotického prostředí a neurčité doby. Jeho díla jsou často tajemná s náboženskými prvky a obsahují barvitá líčení. Je označován za novodobého tvůrce mýtů a legend, tzv. novoromantismus.
Epická poezie:
Vyšehrad – Cyklus básní z národních dějin.
Libuše – Báseň.
Šárka – Báseň.
Vlasta – Báseň.
Karolínská epopeja – O rytířské družině Karla Velikého.
Próza:
Ondřej Černyšev – Román z prostředí carského dvora 18. století.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Román z idealizovaného rytířského prostředí středověké Francie. Autor v něm líčí nezlomné přátelství dvou rytířů.
Tři legendy o krucifixu – Povídková skladba s náboženskou tématikou. Vyprávění o osudech ukřižovaných lidí.
Jan Maria Plojhar – Vrcholný psychologický román s autobiografickými prvky o tragickém osudu snílka.
Dům u tonoucí hvězdy – Vrcholný román. Vypráví příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži.
Troje paměti Víta Choráze – Autobiografická básnická novela s četnými rysy náboženské mystiky.
Drama:
Radúz a Mahulena – Romantická lyrická pohádka podle slovenského námětu. Později byla zhudebněna Josefem Sukem. Radúz je synem magurského krále. Na lovu pronásleduje bílého jelena. Neví, že patří Mahuleně, nejmladší ze tří dcer Stojmíra, vládce sousedního království. Když překročí hranici království, je zajat a uvězněn. Zvlášť krutě se mu mstí královna Runa, která slepě žárlí na Radúzovou matku Nyolu. Stojmír Nyolu miloval, ale ona dala přednost Radúzovu otci. Naproti tomu Mahulena je dojatá princovým neštěstím a její soucit se rychle mění v opětovanou lásku. Runa dá proto Radúze přikovat vysoko v horách k tatranské skále a klíč hodí do propasti. Pastýř Vratko, kterému klíč padne k nohám, jej předá Mahuleně. Runa se pokusí zbavit Radúze jedem, dokonce z Mahuleniných rukou. Ta však vlije domnělý posilující nápoj do křišťálové číše a ta pukne. Spěchá proto za Radúzem s Runou v patách. Princ, zesláblý strádáním, Runu přece jen přemůže a spoutá ji jejími dlouhými vlasy. Oba milenci jsou prokleti a prchají. Radúz se vydává napřed na hrad, aby připravil slavnostní uvítání. Namísto toho se ale naplní kletba. U otcovy rakve dojatá matka obejme a políbí svého syna a Radúz na všecko zapomene. Zoufalá Mahulena prosí matku Zemi o milosrdenství. Je vyslyšena a proměněna v topol. Lidé se podivují nad tím, jak se v královské zahradě tak náhle objevil vysoký strom a ctí ho jako posvátný. Radúz, který bloudí stále jako ve snách, nachází utěšení jen pod jeho korunou. Nyole se to zdá podivné a tuší, že tajemství synovy nemoci souvisí s tím zvláštním stromem. Zatne proto do jeho kmene a strom začne krvácet. Když krůpěj krve dopadla na Radúzovo čelo, na vše se rozvzpomněl a také Mahulena se změnila zpět v člověka. Prokletí bylo zlomeno silou věrné lásky a Runa umírá vztekem.