Domácí literatura

Domácí literatura
Oficiální, jezuitská
Svatováclavská bible – Oficiální náhrada za Kralickou bibli, která byla nejzakázanější knihou tehdejší doby.
Bohuslav Balbín – Jezuita, který měl rád Čechy a češtinu. Byl to vlastenec, smýšlel pokrokově a byl odpůrcem germanizace.
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – Obhajuje autorův názor, že každý národ má právo na vlastní jazyk. Vydána až na počátku národního obrození.
Antonín Koniáš – Jezuita, který má na svědomí cenzuru a ničení českých nekatolických knih.
Klíč kacířské bludy k poznání otevírající – Soupis zakázaných knih.
Duchovní lyrika:
Bedřich Bridel – Básník a myslitel. Zabývá se vztahem člověka a boha.
Co Bůh? Člověk? – Poema. Mystická, patetická úvaha o dokonalosti boží a nicotě člověka.
Adam Michna z Otradovic – Skladatel, lyrický básník a varhaník.
Česká mariánská muzika – Kancionál. Obsahuje ukolébavky, milostné písně a koledy. Obsahuje např. Hajej, můj andílku, Pod našima okny, Chtíc, aby spal.
Historické:
Jan František Beckovský – Poselkyně starých příběhův českých – Adaptace Hájkovy kroniky.
Václav Jan Rosa a Matěj Václav Šteyer – Byli puristé. Snažili se z češtiny vymýtit cizí slova a nahrazovat je novotvary. Např. salát měl být zelnohrubka, kapesník čistonosopléna, klavír břinkoklapka atd.
Pololidová
Přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností. Prošla cenzurou, ale nebyla psána jezuity, nýbrž venkovskou inteligencí. Píší se především:
kroniky
interludiua – Fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo. Často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika a vulgarismy.
kramářské písně – Písně s veselým dějem doprovázené hrou na jednoduché lidové nástroje a kreslenými obrázky vztahujícími se k ději. Např. Píseň strašlivá o Golemovi, Jistá a pravdivá novina o mládenci mysliveckém atd.
paměti – Píší je tzv. písmáci. Jsou psány česky a zachovávají dokumentárně přesné zprávy, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí a praktické rady pro všední život.
Václav František Kocmánek – Autor sedmi interludií.
František Jan Vavák – Písmák.
Ústní lidová slovesnost
Tématicky a žánrově bohatá tvorba prostého lidu. Zpravidla neznáme autora. Vyznačuje se proměnlivostí. Nebyla cenzurována. Zdroj inspirace pro pozdější literaturu, zvláště v období národního obrození. Dochází k rozvoji loutkového divadla. Významnou osobností je např. loutkář Matěj Kopecký. Žánry:
pověsti – Zakládají se na pravdivém jádru, ale obsahují i smyšlená rozšíření.
balady – Epická báseň se smutný dějem a zpravidla tragickým koncem.
sociální písně – Tématem je bohatství X chudoba.
pohádky
loutkové divadlo