Archaické období

Archaické období

Homér (8. století př. n. l.) – Údajné slepý básník. Autor eposů Ílias a Odyssea. Eposy pojednávají o Trójské válce mezi Řeky a Trójany o krásnou Helenu (Ílias) a návratu řeckého bojovníka Odyssea domů na rodnou Ithaku (Odyssea). V Odyssee je popisována strastiplná cesta Odyssea a jeho druhů po moři. Cesta jim trvala 10 let, protože jim bohové a různé stvůry kladly do cesty nejrůznější překážky.

Archilochos – Autor elegií – vážných písní doprovázených hrou na píšťalu.

Básnířka Sapfó – Autorka monodické lyriky určené pro sólový zpěv doprovázený hrou na lyru.

Anakreón – Autor pijáckých a milostných písní, jejichž cílem bylo pobavit.
anakreónská lyrika – Básně o víně, ženách a zpěvu.

Ezop – Významný autor bajek. Bajky vyjadřují lidovou moudrost prostřednictvím zvířat s lidskými vlastnostmi.
epigram – Původně oslavný verš – nápis na náhrobku, později útočná satirická báseň.


Attické období
Vrcholné období řecké otrokářské demokracie. Nastává největší rozkvět Athén.
Významnou úlohu hraje drama. V amfiteátrech se hrály komedie a tragédie. Na jevišti byly jen dva až tři herci a v pozadí mužský chór. Hráli jen muži, ženské role se hráli v přestrojení. Hry neměli jasné rozuzlení, ale užívalo se tzv. deus ex machina – bůh ze stroje. O konci hry a dalším osudu postav rozhoduje bůh – herec v kostýmu, který byl spuštěn na jeviště za pomoci kladkostroje.

Tragédie:
Čerpají z mytologie a končí tragicky. Děj se nečlení na dějství. Vystupují zde odvážní a stateční nebo krutí a samolibí hrdinové. Často se vyskytují konflikty se silnějšími – osudem, bohy. Typickou formou je verš. Hry se vyznačují jednotou místa a času, spojují mluvené slovo, zpěv a tanec. Chór v pozadí vyjadřuje veřejné mínění.

Aischylos
Oresteia – Z příkazu bohů pomstí Orestés smrt svého otce, krále Agamemnéna. Toho zavraždila jeho manželka Klytaiméstra, protože jí byl nevěrný.
Upoutaný Prometheus – Tragédie.

Sofoklés
Antigona – Antigona splní svou mravní povinnost a i přes zákaz vládce Creonta pohřbí svého bratra Polyneika, který pozvedl zbraně proti své vlasti. Creont ji odsoudí ke kruté smrti. Bohové Creonta žádají, aby trest odvolal. Antigona má být osvobozena, ale je nalezena v mrtvá. Oběsila se.
Král Oidipus – Podle sudby zabije Oidipus svého otce, krále Laika, a stane se manželem své matky. Krutou pravdu se dozví až později. Matka spáchá sebevraždu, Oidipus si vypíchne oči a odchází do vyhnanství.
Oidipovský komplex – Nepřiměřený vztah matky a syna.

Euripidés
Zavedl do řeckého dramatu deus ex machina.
Médea – Kouzelnice Médea pomohla milovanému Iasonovy najít zlaté rouno. Kvůli Iasonovi oklame otce, zabije bratra a prchne z vlasti. Iason je jí však nevěrný s Glaukou, a proto Médea zabije děti, která má s Iasonem, zabije Glauku i jejího otce a nakonec spáchá sebevraždu.
Elektra – Tragédie.


Komedie:
Zesměšňují jevy života. Vyznačují se šťastným, smírným koncem. Útočí na politické poměry a soudobou morálku.

Aristofanés
Jezdci, Mír, Žáby – Komedie řešící aktuální politické otázky. Kritizují přetvářku, podlost apod.
Historická próza:
Hérodotos
Dějiny – Toto dílo pojednává o řecko-perských válkách. Své vyprávění autor mnohdy zpestřoval barvitými historkami, různé události často vysvětloval zásahy bohů.

Řečnictví:
Démosthenés – Psal tzv. filipiky.